Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup druhý

MADLENKA a VERUNKA z první kulisy vpravo. PAVEL.

MADLENKA (s vědrama na ramenou): Dej mi pokoje, diblíku! Třetí den to, co mne svou zdlouhavou řečí pronásleduješ; (podstaví vědra) nemysli, že ti jen slova věřím. Pro pouhé vyzrazení, kde Vít vězel, on ti své slovo k tanci s tebou jistě nedal.

VERUNKA (slušně oblečena, vzadu jí vlasy visí ve dvou vrkočích – přítulní): To ne, ale obnovil ho; vždyť pravím, že bylo před rokem již dáno, když ubohý do té tůně zabředl před samým kolem.

MADLENKA: A tos tu hned byla také při ruce? I vždyť vím, vím!

PAVEL (pro sebe): Namoutě – o tom, že jsem tam strachy před bludičkou uvázl, nepovídá ani muk!

VERUNKA: Pavel si myslel, že mi za takovou službu je díky povinován, – a místo co byste se proto naň horšila, měla byste ho spíše chválit. Hoch, který zavázán vděčností i hanbu i potupu snáší, zasluhuje věru té nejupřímnější lásky! – Já bych byla pyšná na ni.

MADLENKA (površím): Ty? Nu ovšem! Ale Říhovic Madlenka, která může na každém prstě deset ženichů ovinout, ta být pyšná – na lásku zpozdilého chlapce? Hahaha!

VERUNKA: Nesmějte se, panno Madlenko! Na tak šlechetné srdce, jako jest Pavlovo, mohla by se i princezna pyšnit! Pavel vám stojí za víc než všickni ostatní dohromady! Nejenže je nejstatnější, nejbohatší a nejhezčí, máť také to nejlepší srdce. A ctí otce svého i matku svou, bude tedy i ženu svou na rukou nosit. A mimo toho je přičinlivý, správný a počestný. Vy, Madlenko, jste jeho první láskou. Na takovém chlapíku si můžete zakládat, věřte mi, Madlenko!

MADLENKA: Všickni se mejlíte! O lásce mně ten blbý hoch ještě ani slovíčko neřek – schází mu k tomu kuráž!

VERUNKA: Jakže? Nic že vám neřek? Ani slovíčko o lásce? (Dříve podivena, opět se vzpamatuje.) Ale třeba ne – jeho oči vám to dávno zvěstovaly – alespoň o posvícení při té nešťastné muzice byl celý zoufalý!

MADLENKA: Cožpak myslíš, že jsem slepá? Nedíval se zrovna tak též na tebe, jako bys ani ošklivá nebyla? A to jsi – můžeš mi věřit! A neběžel potom za tebou? Aj, to by byl hezký ženich pro Říhovic Madlenku; i jen si ho nech, ty dotíravá! Bude to beztoho první a poslední, kterému jsi padla do oka!

PAVEL (po náhlém nápadu přejde zadem po špičkách jeviště)

VERUNKA (třesoucím hlasem): Ach, kdožpak o mně mluví, mne si nikdo nevšimne!

MADLENKA: Povídám ti, že ti ho přenechávám – jakživa jsem na toho čahouna nepomyslila.

PAVEL (jako by pravé teprv rychle vystoupil): Aj, tu (...)

(......)