Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Co já zde pěju v bájném lásky dómu, to pěju Tobě, — svému idolu, a Tobě jen a více nikomu lze porozuměti snad mému bolu. Či stává mezi mnou a kýmsi pásky, že porozuměl by kdo hloubce tísni, a pohrobené za živa mé lásky labutí písni? — Labutí písni! Aj uzřel-li kdo, kdyže k umírání, se labuť vrací v jasna samotu? A slyšel-li, kdy v bolném klokotání svou dlouhou, děsnou plaší němotu? Kdy zmdlenou hlavu ku hladině kloní, a chladné vlně lásku vřelou pěje, a perutí svou umíráčkem zvoní a poslední se akord v hrdle chvěje? — Jak labuť pílí v klidnou samotu, když žití zesláblý už proud se v srdci ouží, tak duše má svůj bol, svou tesknotu jen samojediné v Tvá prsa vylit touží; jak labuť zmírajíc se v rodných vlnách koupá, tak duše zpěvů mých se po Tvých vnadách houpá, a k perlám vnad, jichž svit mé srdce často ukojil, bych aspoň jednu perlu — perlu písní — připojil. Nechť lyra má už ledajakou hude, a peruť zpěvů mých už v dlouhé sirobě, to aspoň píseň s perlou míti bude, že zplozena je rovněž v kruté chorobě.
„Budiž světlo!“ šumí mrtvou nocí — divný jas jsem spatřil kolem sebe, zřel jsem hvězdu, zřel jsem, Anno, Tebe, v Tobě, Anno, zřel jsem celé nebe. Však mé oko slabé zvyklé bylo bezduchové noci, barev němotě: tu mne nebohého vášní v lesknotě nově osud vrhnul v náruč slepotě. Vzhůru o hvězdu v hru zbujnou s nebem! Nechť i ohněm shoří bledé líce, nechť i prsa puknou v divém letu — titanský zvěst nebyl báj mi více. Že jsem nezápasil o Tebe sám jeden, rozjařila jenom má se mysl smělá, šťastnější Titanův dobyl jsem si hvězdy — nebes pomsta teprv pozděj’ přijít měla. V kotouči jsme kolem plesajících první lásky doby zažili, ze plesů se luzně mihajících ples si svého srdce vážili. Láska má se v krvi rozprouděné víc a více v purpur zbarvila, z tonů svůzně šumných opojeně čarovnou kolébku uvila. Kolíbám se výš a výše v drahé, nadpozemské říše — míjeli tu blaha dnové létaví jak jarní snové. Ty’s mně byla milá melodie k písni duši tužbou plnící, jíž mne peruť s vzduchem vlnící vznesla v říše světův harmonie. Kolem mne tu dštilo blahých tonů na zem zvučným pádem znějící, z tonů slastných, však i z bolných stonů vzešel květův kruh se chvějící. Dál a dál se kruh ten luzný volní, sladkou růži má i Christi lacrimae, a ten bledý zvonek lilje polní něžnou zvoní píseň lásky (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
