Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ve polední palné záři leží háj tichounký, tichý. List se skrývá v stínu listu, strom se skrývá v stínu stromu, list i strom tichounce dřímá. Ba i ptáček ustal v pění — ticho — ticho — a v tom tichu jako dětské ve kolébce, nad níž závoj zlatý rozstřen, podřimlo i moje srdce.
Divocí jsou hoši v kole, bujny jsou ty jejich holky — v každé noze jarní síla, v každé tváři jarní růže, v každé ruce jarní chvění, každé oko náruživé! Tichý měšťák nezávidím venkovanům toho blaha, ano těším se i z něho! Tiše zpívám píseň s sebou — teskně zní však v mojí lebce, je mně, jak bych ani hoden nebyl podobného blaha, je mně, jak bych vržen na břeh smutně zřel ve proudy živé, bázliv v proud se blaha díval!
Chudák starý kolovrátek, jeho hlas už přeskakuje, chvilku hlučí, chvilku mlčí, jako by se dech mu krátil. Divno, že ta bujná chasa, zpívající, výskající předce celou píseň slyší, a že v sluch můj unavený jen ty němé, bolné tony, jen ty tony scházející jako vzdechy zalehají!
Hochu, malý hochu s buclatou tou tváří, s přizrzlým tím vlasem, s lesknoucím tím okem! Ještě jsem tě nikdy, hošíčku můj drahý, zahálet nespatřil! V jedné ruce koláč, v druhé ruce chleba, dásně v plné práci, a to od bílého rána do večera, to v košilce v síni, to když po zahradě v sukynce se touláš. Ještě jsem tě nikdy, hošíčku můj drahý, zahálet nespatřil! Jenom někdy není koláč v pravé ruce, za to ale se v ní bílá lžička blýští. Ještě jsem tě nikdy, hošíčku můj drahý, zahálet nespatřil! Jenom někdy chvilkou dáseň odpočívá, když se na mne, hochu, jako kvítko směješ, když se tváře tvoje jako růže šíří a když rtíky tvými malé zoubky svítí.
Srdéčko ji mladé bolí — kdož jí poví, kdož jí poví, zdaž ten hoch, na nějž si myslí, zdaž si také myslí na ni! — Ve svatvečer po večeři vyšla tiše ze světnice, tiše ku krbu přistoupla. Krb dnes nadchnut věštčím duchem, dnes se děvče pravdy doví; bude-li v něm oheň vidět, všechen statek její shoří, bude-li v něni hudbu slyšet, nechť si rychle věno strojí, (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
