Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Z tvých vlasů ruka přírody si půvab ráje spředla — mělnický kraji, milko má, ty's mne až k slzám svedla. Tvá krev tak prudká, ohnivá, že prorazila skály a po skalách se ohnivé nám révy rozesmály. V tvém lůně chci být pohroben, pak aspoň umru v ráji — kdož není milky otrokem. když krví ho napájí? - - - Aj, jak se víno červené ve sklenkách jasně blyští, ba jak ta lidská rudá krev, když ze srdce se pryští! Snad se to všech těch bláznů krev nám do lahví zde shlukla, jimž pro nějaký marný žel kdys marně srdce pukla. Snad našich nepřátel to krev, již myšlénky se bojí a proti všemu pokroku jak čínské copy stojí. Nuž pijme, pijme! — pitím snad krev špatnou předěláme, a snad se pitím bláznovství po světě celém zláme! - - - Pojď, Míno, sem a na klín můj, není to na poprvé, já k vínu musím rty tvé mít, jeť obé jako z krve. Jsem zvyklý vína oheň pít a mladé líbat líce, až nerozeznám blažený rty tvé od vína více. A ty's tak dobra! — ku konci, když ospalý pak sklesnu, tu trpíš, že na klínu tvém jak malé dítě zesnu. - - - Jen český granát ohnivý jak české, rudé víno, — já vše, co české, miluju — ba také tebe — Míno! Jen pro vlno mne nekárej, má praslovanská Míno! ty na hrdle chceš granát mít, já do hrdla chci víno. - - - Mé víno je tak ohnivé! Snad révy slunce vssály, když jeho palní prškové v kraj vinní ostře pláli. Chuť pikantní se k lehounké trpkosti mile kloní — když tvář už prací hořela, snad tekla slza po ní! A skluzké tak, až milo pít — snad pot v něm s lůzy čela, když po vinicích ku práci svá vlékla mdlá už těla! Ba nač by byla lůza ta, ať dělá — posnídáme! ať třeba oči vypláče, jen když my víno máme! - - - Vím, proč se vína bojíte — že jazyk rozvazuje a nám, že jenom herci jste, pak jasně dokazuje. My, již jsme k bratrům poctivi, svých slov se nebojíme, vždy stejný směr a stejný hlas - my víno směle pijme! Kdo nikdy vína nezkusil, zaslouží vždy jen vodu pít: kdo nikdy hlouposť nechvástal, jak může někdy moudrým být? Já chvástal dost už hloupostí a pil a byl jsem ještě mlád, a teď jsem velkým mudrcem — jsem tomu rád, ba tuze rád! - - - Každého jara kmeny rév přehořké slzy lijou, že těch (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
