Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ach jakž to srdce divně v prsou bije! Hned jak by předhánělo mračné povětří, hned jako hoch, jenž dechu nešetří, tak tlukotem svým horou, dolem kráčí, že sotva stín mu věrný jeho stačí. A náhle v nejdivějším, nejmocnějším hnutí se zase zastaví, jak by to hloupé srdce přemýšlelo, zda má bít dál, zdaž jíti na odpočinutí. Když nás srdce pobolívá, náhle se kdys ztiší, stane jako v přemýšlení, pak zas dál pospíší. Tak si srdce hraje jako tiché dítě stále, chvilkou tiše — tiše stojí pak zas bolí dále. - - - Mocná řeka krve proudí srdcem mým se — mocná řeka! Mnohý s čistými však proudy písek, mnohá hlína vtéká. Jakž by mohla čistá býti, když z všech úhlů světa přišla, když snad z nejkrajnějších světů na své pouti ke mně vyšla. Jakž by mohla čista býti, když se staletími vlekla, než-li v to mé mladé srdce jako potok bujný vtekla. Kdyby potok jenom obraz všech těch krajů, všech těch lidí, které zrcadlil, přinášel — dost by nesl s sebou bídy! - - - V mém srdci je už mrtvo tak, že těžko říci slovu, když se kdys srdcem procházím jak bych šel po hřbitovu. A všude pusto — jediná zde kvete ještě růže, a ta je krásna — krásna jak jen z krve vyrůst může. Kde ona roste, krvavě vždy lístky rozekládá. ta růže— láska k lidstvu je a vždy si krve žádá. Chtěl jsem ji často vyhubit a dostál svému slovu, však v zemi zbyly kořeny a přes noc vzrostla znovu. - - - Teď každý žijem truchle pro sebe, a předce tužeb našich jedin květ, by v rovnosť, v lásku splynul celý svět ach dlouhá cesta ještě do nebe! Druh druha maličkostí klamáme, co nepřátelství, kolik trapných chvil, a veliký přec máme, svatý cíl — jak dlouho ještě, než se seznáme! - - - To jaro letos ani nepřichází, juž duben zde a matka ještě topí a venku zimní vichr sebou hází a dláždění déšť drobný, chladný kropí. U okna dechem omženého sedím a na ten divný, oranžový žár, jenž z kamen lítá, v zamyšlení hledím; tam v kamnech jiskry sem tam lítají, snad jsou to snové zašlých z jar, již v dřevě spali dlouho potaji. Svým světlem ve mhlu oken růže kreslejí a z růží máj a mládí kouzlejí. — „Ty starče vetchý, nač tam v dešti stojíš? Tvé staré kosti mrazík prochvívá a v šedý vons déšť kroupy našívá, — což o přístřeší poprosit se bojíš? Vždyť v světě dosti ještě dobrých lidí a uvědomělou je u nich dobrota, a klejou, jak je v světě mnoho bídy a nevděčnou jak chudá holota. Ba dobře máš, že o lásku neprosíš a co ti souzeno, že pevně nosíš. Nač bys měl shýbat stříbrný svůj vlas — Ach vlas tvůj! — věru se mi podobá jak v bujném mládí náhlá choroba. Snad ještě nevypršel mladý čas, a velká starosť spíš než velké stáří si cestky vyhloubala v sešlé tváři ? — Tvé oko podivně mnou zatřáslo, jak nedávno by bylo vyhaslo, (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
