Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Snad nikde není nádhera a chudoba, společenská vznešenost a společenská nízkost tak těsně, tak nápadně vedle sebe postavena, jako na Hradčanech. Náhoda vrhla sem jedno i druhé, aby již samy sobě byly vzájemnou kritikou, zlato v rámci chudobném, bída v rámci zlatém. Se zvláštním zalíbením psal jsem již několikráte o podivném tom družstvu, o Hradčanech, sídle krále i žebráka. Větší části Pražanů, zvláště ve vzdálenějších čtvrtích bydlících, jsou Hradčany skoro terra incognita, znají je právě tak jako cizinci, kteří za krátkého pobytu seznali hradní dvory, kostel sv. Víta, strahovskou knihovnu, loretánský poklad. Ano, mnohý Pražan nezná, třeba by i ku vzdělancům náležel, ani tolik, mnoho-li taký cizinec. Pokládá za nemožné, aby se dovnitř hradu dostal, na knihovnu se podívat je mu věcí malichernou, do pokladní síně vejít odkládá. Málokterý odloží netečnost, jakou předměty příliš blízké vyvolávají, a vyhledá sobě s jakýms sebezapřením potřebnou příležitost. A přece je pyšen na všechny ty vzácnosti, jaké Hradčany v sobě uzavírají, přece by se nepřiznal, že jich zcela dobře nezná. Obyčejně užijí doby letní, kdy cizinci proudem Prahu navštěvují, a pak lze viděti leckterou dosti známou osobnost zdejší, která se v Praze narodila a město – leda na velkou cestu „až do Brandejsa“ opustila, jak bloudí ulicemi a náměstími s červeně vázaným Zapem, Baedeckerem nebo Klutschakem. Tváří se co zcela neznalí cizinci, tážou se po ulicích jim velmi dobře známých, v nichž snad sami po léta bydlili, a vžijí se dokonale do pocitu skutečného cizinství.

* * *

I pro toho, kdo kvůli změně někdy se raději městem prochází, než by do zahrad si vyšel, musí být Hradčany místem nad jiná milým. Panuje zde zvláštní poklid a ničím nejsi vytrhován ze sterých myšlenek, které se v tobě budí a rozpřádají při pohledu na ty pomníky dávných dob, na ty němé pamětníky bývalé slávy. Jen kolem jednotlivých vojenských kasáren je mezi dnem čilejší život, v ostatních částech panuje buď aristokratické, buď duchovní, takměř kostelní ticho, a i v místech, kde chudý, pracující lid bydlí, zaslechneš leda hlasy ženské a dětské, ostatní obyvatelstvo vyšlo zrána někam za výdělkem a vzbudí zde ruch a život teprve zvečera, průmyslných neb obchodnických podniků není tu skorem žádných. Klidný, polomrtvý ráz ten podrží nejvyšší čtvrt pražská zajisté velmi dlouho, snad povždy, neboť scházejí zde skoro všechny podmínky ku valným změnám.

Již procházka na Hradčany poskytuje mnoho krás. Sotvaže vyjdem ke hradu nahoru, máme jednu z nejrozkošnějších vyhlídek na mocnou Prahu. Pod námi jsou zahrady kajetánské, bohatá Malá Strana s vyčnívajícími, stavěkými paláci a kostely, naproti nám zelená hora, Petřín s bělajícími se kapličkami, povznesený Strahov; v dálce vidíme velebný Vyšehrad, celé Nové, Staré i Josefovské město leží vlevo krásně rozestřeno, za posledním trčí černé komíny průmyslného Karlína, a Vltavu může oko sledovati od Podola až k libeňskému záhybu. Pro svou povznesenost mají (...)

(......)