Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kamenná panna

Pražská vzpomínka

Když skonají známé osobnosti, jako by kámen do vody mrštil: zavíří to, zabublá, mocné kruhy ženou se dál a dál, až zmizí; takž i mysl lidská na chvíli se rozechvěje, konečně ale přece zapomenutím se utiší. A k nejznámějším osobnostem pražským zajisté náležela „kamenná panna“ svatojirská, alias „panna Brigita“, třeba by bývala za živa jen z mrtvého kamene. Zabili ji po prvé, dokud byla ještě z masa a kostí, zabili po druhé, i z kamene vytesanou; porazili starou pannu, a ona, beztoho bolestně dojata nad tím, že ji byli ze staletého obydlí v kapli postavili před nedávnem na výminek do tmavé chodby, nyní studem pro utrpěnou porážku rozlétla se zrovna o půl čtvrté na čtyři kusy dobře počítané. Hradčanští a malostranští ztratili tichou a dávnou sousedku, o jejíž nesmrtelnosti byl dříve každý přesvědčen. A jako u mrtvoly prostá mysl těšívá, „že zesnulý přetrpěl a teď nebeské království má“, takž sobě nyní vypravují babičky, že je „duše milence kamenné panny teď z očistce vysvobozena, neboť prý musil tak dlouho v očistci trpět, pokud sama ze svatojirského kostela nevyjde“. Ty dobré duše měly již z vyobcování z kaple na chodbu radost, a povídaly, že prý „už jde“. Nu a nyní nejspíše již i pískové zbytky její vyhodili!

Na zjevu kamenné panny spočívá pel mnohé pověsti. Nejznámější je ovšem pověst, že švadlena Brigita měla milence sochaře Italiana a ten že, vrátiv se z cesty delší a našed ji nevěrnou, zavraždil ji v dolině Jeleních příkopů i zakopal. Po letech sám se z činu vyznal a jest k smrti odsouzen; vyprosil sobě, aby před popravou směl dle vyhrabané mrtvoly milenčiny sochu zrobit. Dohotovil sochu a nástrojem jedním učinil sám životu svému konec.

Co hošíci malí jsme nevěrné švadleně hrubě nepřáli, nešťastného sochaře měli jsme u mnohem větší vážnosti. Hořejší Jelení příkopy, posud obecenstvu přístupné, měly tenkrát velkou část divokou, neupravenou; svislá stráň byla holá, jen trávou porostlá, v dolině stálo vysoké, husté stromoví, pod nímž věčný stín a věčně vlhká půda; avšak místo to mělo pro chlapeckou mysl právě pro neupravenost svou velký půvab. Stromoví zmizelo, malé stromky jsou tu místo velkých a košatých, dětským vzpomínkám je tu při pohledu tom až teskno a člověku se ani nechce sejít dolů, aby se přesvědčil, je-li tam ještě ten pahrbek s tím vysokým stromem černého bezu, pod nímž prý Brigita (...)

(......)