Neumannův vývoj až k jeho aktivní činnosti v KSČ (k jejímž zakladatelům patřil) a k iniciativnímu vytváření sociální kultury byl určován dlouholetou účastí v politických zápasech (účastník pokrokového hnutí 90.let 19.st., anarchistického hnutí), odporem proti měšťáctví, úsilím o umělecky odpovídající potřebám moderní doby. Od 1893 přispíval do mnoha časopisů, pracoval jako redaktor a vydavatel (do 1918 Niva, Nový kult, Moderní revue, Omladina, Anarchistická revue, Šibeničky, po 1918 Lidové noviny, Červen, Rudé právo, Proletkult, Komunistická revue, Levá fronta, Lidová kultura, Tvorba).

Počátky Neumannovy básnické tvorby byly poznamenány zážitky z vězení po procesu s Omladinou v roce 1893 (Nemesis bonorum custos - Nemesis ochránkyně dobrých), silně individualistickou revoltou a výrazově symbolismem (Kniha mládí a vzdoru). Neumann patřil k dekadentní skupině spolu s Karáskem ze Lvovic, Procházkou a Hlaváčkem. Pokusem o sjednocení všech literárních směrů té doby byl jeho Almanach secese vydaný v roce 1896.

V letech 1905-1915 žil Stanislav Kostka Neumann na Moravě, kde vznikla jedna z nejlepších sbírek reflexívní lyriky Kniha lesů, vod a strání a souběžně s ní sbírka civilizační poezie Nové zpěvy. Po návratu z l. světové války se pod vlivem VŘSR přiklonil k politice KSČ. Nejdříve vstoupil do České strany socialistické a v roce 1921 pak do KSČ. Svou ideovou orientaci prosazoval v proletářské poezii 20. let (Rudé zpěvy), v protifašistické tvorbě 30. a 40. let (Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života, Zamořená léta) i jako prozaik, kulturně-politický publicista a umělecký kritik (S městem za zády, Ať žije život, Československá cesta, Anti-Gide). Neumann nicméně nebyl komunistickým spisovatelem (v roce 1929 mj. vystoupil proti K. Gottwaldovi, za což byl ze strany vyloučen), ale básníkem socialistického cítění. Popíral duchovní a tradiční hodnoty.

Neumann je také autorem popularizačních monografií (Dějiny francouzské revoluce, Monogamie, Dějiny lásky, Dějiny ženy) a vzpomínkových knih (Vzpomínky, Paměti, Válčení civilistovo). S. K. Neumann také hodně překládal, především z francouzštiny.