Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
Příštího rána ležíme naposledy vpředu. Sotva už kdo střílí. Válka je u konce. Za hodinu máme odtáhnout. A už nikdy nemusíme sem zpátky. Až odsud půjdeme, půjdeme navždy.
Ničíme, co se dá zničit. Je toho dost málo. Několik úkrytů. Pak přichází rozkaz k ústupu.
Je to divná chvíle. Stojíme v houfu a díváme se dopředu. Lehké chuchvalce mlhy se vznášejí nad zemí. Linie kráterů a zákopů je zřetelně vidět. Jsou to sice už jenom poslední linie, neboť toto zde patří k záchytnému postavení, ale je to pořád ještě na dostřel. Jak často jsme tímto spojovacím zákopem postupovali; jak často jsme se, decimovaní, tudy vraceli —. Šedě leží před námi jednotvárná krajina — v dálce zbytek lesíku, několik pahýlů —, zříceniny vesnice, mezi troskami vysoká, osamělá zeď, která se pořád ještě udržela.
„Jo," říká Bethke zamyšleně, „tak v tomhle tady člověk čtyři roky dřepěl..."
„Krucifix, abych neklel," přisvědčuje Kosole a kývá hlavou. „A teď je najednou prostě konec."
„Pánové, pánové," Vilík Homeyer se opírá o pažení. „Je to vlastně legrační, když se to tak vezme, no ne ..."
Stojíme a civíme. Trosky statku, zbytek lesa, návrší, linie tam naproti na obzoru, to byl hrozný svět a těžký život. A teď to tady prostě zůstane, až odsud vykročíme, každým krokem to bude za námi zapadat a za hodinu to bude pryč, jako by to nikdy nebylo existovalo. To člověku nejde na rozum!
Tak tady stojíme a měli bychom se smát a řvát radostí — a místo toho je nám v žaludku nanic, jako by člověk byl sežral koště a čekal, až začne blít.
Nikdo neví, co kloudného by řekl. Ludvík Breyer se unaveně opírá o kraj zákopu a zvedá ruku, jako by naproti stál člověk, kterému chce zamávat.
Heel se objevil. „Nemůžete se utrhnout, co? Jo, teď přijde svrab."
Ledderhose se na něho udiveně kouká. „Ted přece přijde mír."
„Ano, to je ten svrab," říká Heel a jde dál. Tváří se, jako by mu byla zemřela matka.
„Tomu chybí hvězdička na nárameníku," prohlašuje Ledderhose.
„Ale, drž hubu," říká Albert Trosske.
„Tak teda, šup, jedem," míní Bethke, sám však ještě pořád stojí a nehýbá se z místa.
„Dost našich tu leží," říká Ludvík.
„Ano — Brandt, Műller, Katcza, Haie, Bäumer,Bertinck —."
„Sandkuhl, Meinders, oba Terbűiggenovi, Hugo, Bernard..."
„Člověče, přestaň ..."
Mnoho našich tady leží, ale dosavad jsme to tak nepociťovali. Vždyť jsme zůstali spolu, pohromadě, oni zakopaní, my v zákopech, jenom trochu té hlíny nás od nich dělilo. Měli vlastně před námi jenom nevelký náskok, neboť nás denně ubývalo a jich přibývalo — a často jsme pořádně nevěděli, zda už patříme k nim nebo ne. Ale někdy granáty přinášely i ty mrtvé znova mezí nás, rozmetané, rozpadající se kosti, zbytky uniforem, shnilé, mokré a v hlínu obalené hlavy, které se v bubnové palbě ze svých zasypaných krytů ještě jednou vracely do bitvy. Nehrozili jsme se jich; na to jsme jim byli příliš blízcí. Ale teď jdeme zpátky do života, a oni tu musí zůstat.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů