Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
10
Černá tma.
Nic.
Otevřel jsem oči. Nic jsem neviděl. Sáhl jsem si na obličej, jestli opravdu mám otevřené oči.
Byly otevřené.
Připadal jsem si mimo čas a prostor. Nevěděl jsem, kde jsem a proč, a nic jsem neviděl. Čas jako by se zastavil. Nevěděl jsem, jestli třeba nespím, jestli se mi to nezdá. Nemohl jsem si vzpomenout, jak se jmenuju.
Pak jsem se pomalu vzpamatoval, všechno se mi vybavilo. Věděl jsem, že jsem při vědomí, že nespím a že já jsem já.
Stále ještě jsem nic neviděl.
Pohnul jsem se a pokusil se posadit. Ležel jsem na boku. Jakmile jsem se pohnul, cítil jsem pod sebou pichlavé úlomky kamene a slyšel jejich skřípot.
Jsem ve sloji.
Opatrně jsem zvedl ruku. Strop jsem měl jen kousek nad hlavou. Přílba byla pryč, zato jsem měl vzadu na hlavě bolavou bouli. Zatraceně, pomyslel jsem si, zřejmě jsem se praštil do hlavy. Jsem ve sloji a nevidím nic, protože je tma a já nemám světlo. Všichni už z dolu odešli, a co nevidět odpálí nálože.
Na chvíli jsem zkameněl při pomyšlení, že mne výbuch roztrhá na tisíce kousků, než věc domyslím. Pak mne napadlo, že je možná chyba, že jsem se vůbec probral, že by bylo lepší, kdybych byl v bezvědomí, až dojde k odstřelu. Ušetřil bych si strach. Pak jsem teprve začal uvažovat o tom, co dál.
V první řadě musím mít světlo.
Snažil jsem se světlo nahmatat za zády. Nahmatal jsem baterii a prsty stopoval kabel až k lucerně. Světlo nebude. Sklo lucerny i žárovka byly rozbité.
Snažil jsem se nahmatat přílbu, ze které lucerna spadla, ale marně. Musím odtud vypadnout, nařizoval jsem si důrazně, ale v tu chvíli mne napadlo, jestli vůbec najdu cestu ven.
Snažil jsem se uklidnit, ležel jsem bez hnutí. Vybavilo se mi, jak Yatese ujišťuju, že zpátky snadno dojdu sám. Nejspíš jsem se příliš prudce narovnal a narazil hlavou o strop. Nepamatoval jsem si nic.
Jedno bylo jisté, při pádu se mi rozbila lucerna, a proto mne ve sloji nikdo neviděl.
Jsem to pitomec a nešika, nadával jsem si, sám si za všechno můžu. Opatrně jsem se o kousek posunul, ruku napřaženou před sebe. Nahmatal jsem jen kamenné úlomky.
Musím vědět, kam lezu, mohlo by se snadno stát, že bych se posunoval blíž k náložím místo pryč od nich.
Zdvihl jsem hrst drobných kamínků a začal je metodicky házet kolem sebe v kruhu. Začal jsem odprava. Moc skvěle mi to nešlo, protože některé kamínky narazily na strop, některé spadly na zem. Některé ale dolítly dostatečně daleko, takže jsem věděl, že přede mnou je dost velká prostora.
Překulil jsem se na záda. Pak jsem si odpojil baterii, protože mne tlačila do boku. Znovu jsem začal v polokruhu, směrem k nohám, házet kamínky.
Měl jsem před sebou stěnu chodby, několik kamínků se od ní odrazilo.
V tu chvíli už mi srdce bušilo tolik, že mne to téměř ohlušovalo. No tak neblázni, káral jsem se. Strach ti nepomůže, strach je k ničemu.
Znovu jsem házel kamínky, tentokrát abych našel otvor ve zdi. Našel jsem ho skoro hned. Ještě jsem pro jistotu hodil několik kamínků. Byl tam, kousek vlevo, tam, kam jsem mířil nohama. Všechny kamínky, které jsem tam hodil, doletěly dál než ostatní a rachotily, když dopadly. Nebyly kulaté, nemohly se koulet, ale mohly padat ze srázu. Ze srázu... sloj spadala k chodbě strmě.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů