Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
Každá větší nebo v času prodlouženější literatura nestejné, to jest více méně dobré, plody vynáší; z kterých ony, ježto nejlepší býti se vidí, obyčejně jménem klasických spisův se nazývají. I naše téměř tisíciletá česká literatura, prošedši rozmanité doby a zakusivši moci nejedné, jak od náboženství tak od správy obecné, zajisté v počátku, prostředku a konci svém rozdílná jest materií a formou. Jak dalece ona klasičnou slouti, a kterak té chvály, jest-li jaká, dovršiti může, jest otázka, na kterou ne všickni jedním hlasem odpovídají. Zvláště pak se o nové její části rozličně soudí. Jedni již dokonalé mezi námi klasiky vidí, a dle domnění jejich Ciceronů, Liviů, Horáciů a j. máme bez nedostatku; druzí na některém ze starších věků lpějíce, vším, což nového jest, bez rozdílu o zemi dávají; jiní konečně, podlé svého srdce žádosti, sebe, své bratry, strejce, krajany a kdo jich kdy pochválil byť to i nejprostší básničkou bylo, za klasiky pokládají, ostatní všecky pod klassu, to jest pode vší cenu stavíce. Hodno tedy bude o klasičnosti vůbec i obzvláště české a o důležitosti její tuto několiko slov pronesti, s užitím k tomu, co o té věci jeden z lepších spisovatelů německých pověděl.[1] Neboť poznání sebe jest všeliké dokonalosti počátkem.
Klasický neb klasičný, jakoby třídný (povozené od slova classis, třída), Latiníkům tré znamenalo: a) potahmo na třídy lidu Serviem Tulliem ustanovené tolik, co měšťan z první třídy, nejbohatší, nejobzvláštnější; b) potahmo na vojsko tolik co vojenský, bojovný: classicum canere, znamení ke shromáždění se, k tahu, k boji dáti; c) potahmo na loďstvo neb koráby tolik, co lodní korábní, u p. classicum bellum, classici milites. Zdá se, jako by někteří slovce klasičný v prvním a druhém smyslu příliš těsně co nejvlastnější brali, stavíce klasičnost na dobytém zboží a důstojnosti osobné. Aspoň to mrav a konání jejich ukazuje. Neboť dlé přísloví bohatství plodí pejchu a pejcha válku; a oni vpravdě i neobyčejně hrdí jsou v cenění svých i cizích zásluh, i svárliví a neústupní v zastávání svých předsudků. Že by třetího smyslu pouze šetřiti, a rozumějíce svou nestatečnost a chudobu duševnou nazývali sebe klasiky, jako by korábníky, kterým pro nepřiučování se v českém jazyku dostalo se přijetí na koráb, tomu hrdá povaha jejich odporuje. Nedím konečně, že by pouze českým rozumem na klasy pomejšleti, poněvadž, jak praví náš básník: ještě stébla není, by chtěli míti klasy. My béřeme slovce classicus, jak je bral Gellius (Noct. att. XIX, 8.): e cohorte illa duntaxat antiquiore, vel oratorum aliquis, vel poetarum, id est classicus assiduusque aliquis scriptor, non proletarius. Rozumíme je tedy na spisovatele, kterýchžto hlas v literatuře tak rozsuzuje a rozhoduje jako v Římě mohovitější měšťané ve věcech obecních rozsuzovali a rozhodovali. Klasičnost nám znamená uměleckého díla v svém způsobu dokonalost, kdež se materie s formou pronikají a v jeden celek svrchovaný splývají. Mluvnická správnost a řečnická ozdoba nejsou k tomu dostatečny; v klasičném spisu pohledává se netoliko jasnost mluvy a spojená s ní čistota, vlastnost a určitost výrazů, ale také ukončená krása a jednota, nebo souhlasná míra a sličnost všech částek.
(...)
(Josef Jungmann, O klasičnosti literatury a důležitosti její)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů