Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Někdy je to melanž; někdy je to hořký prach.

RAKISKÝ AFORISMUS

V třetím roce svého života u rakiských kněží ležela dívka Sheeana natažená na vrcholu vysoké obloukové duny. Upřeně se dívala do dálky, odkud bylo slyšet hřmotivé tření. Světlo bylo přízračně stříbrné a pokrývalo obzor lehkým oparem. Na písku dosud ležel noční chlad.

Věděla, že kněží se na ni dívají z bezpečí své vodou ohrazené věže asi dva kilometry za ní, ale nestarala se o to. Chvění písku pod jejím tělem si vyžadovalo plnou pozornost.

Je veliký, myslela si. Nejmíň sedmdesát metrů. Krásně veliký.

Cítila, jak jí hladké šedé filtršaty přiléhají k tělu. Nebyla na nich žádná drsná místa jako na těch starých z kdoví kolikáté ruky, které nosila, než ji kněží převzali do péče. Byla vděčná za ty pěkné filtršaty i za silné bílé a purpurové roucho, které je pokrývalo, ale především pociťovala vzrušení z toho, že je tady. V takových chvílích, jako byla tahle, ji naplňovalo něco velmi silného a nebezpečného.

Kněží nechápali, co se tu děje. To věděla. Byli to zbabělci. Ohlédla se přes rameno na vzdálenou věž a zahlédla záblesk dalekohledů.

Byla předčasně zralé dítě, staré jedenáct standardních roků, štíhlé, s tmavou pletí a hnědými vlasy, v nichž slunce vybělilo světlejší pramínky. Dokázala si přesně představit, co kněží těmi svými pozorovacími dalekohledy vidí.

Vidí, jak dělám to, nač si oni netroufnou. Vidí, jak stojím v cestě Šajtánovi. Vypadám na písku hodně malinká a Šajtán hodně veliký. Oni už ho vidí.

Podle skřípavého zvuku věděla, že i ona už brzo uvidí obřího červa. Sheeana neuvažovala o blížící se obludě jako o Šaj-hulúdovi, Bohu písků, jak to každé ráno prozpěvovali kněží, když vzdávali poctu perle vědomí Leta II., která spočívala uzavřena v každém z těch prstencovitých vládců pouště. Ona na červy myslela především jako na "ty, kdo mě ušetřili", nebo jim v duchu říkala Šajtán.

Teď patřili jí.

Tento vztah začal přibližně před třemi lety, v tom měsíci, kdy měla osmé narozeniny, podle starého kalendáře v měsíci igatu. Její vesnice byla chudá, byla to průkopnická osada ležící daleko za bezpečnějšími hranicemi kanátů a prstencových kanálů Kénu. Tahle průkopnická sídla chránil jen příkop s vlhkým pískem. Šajtán se vodě vyhýbal, ale píseční pstruzi rychle zlikvidovali každé mokro. Cenná vlhkost, nachytaná větrolapy, se musela denně obětovat na obnovení bariéry. Její vesnice byla jen ubohý chumel chatrčí a kůlen se dvěma malými větrolapy, které stačily na pitnou vodu, ale jen zřídka vytvořily nějaký přebytek, který by se dal použít na ochranu proti červům.

To ráno - hodně podobné dnešnímu ránu, ranní chlad štípal v nose a v plících, obzor byl zahalen přízračným oparem - se většina dětí rozběhla do pouště hledat kousíčky melanže, které za sebou občas zanechával Šajtán. V noci nedaleko odtud zaslechli hned dva, a velké. Za melanž, dokonce i při moderní značně snížené ceně, se daly koupit polévané cihly na obložení třetího větrolapu.

(...)

(Frank Herbert, Kacíři Duny)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville