Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
IX.
„Pane Geralte?“
„Ano, Yurgo.“
Kupec sklonil hlavu, nějakou dobu mlčel, omotávaje si kolem prstu zbytek tenkého řemínku, kterým spravoval zaklínačovo sedlo. Konečně se zvedl a lehce poklepal pacholkovi jedoucímu s vozem na rameno.
„Běž dozadu, Pokwite. Teď pojedu já. Posadějí se na kozlík, pane Geralte.A co ty se tady pořád pleteš pod nohama, Pokwite? Vyskoč z vozu. Chceme si spolu promluvit a tvoje uši k tomu vůbec nepotřebujeme.“
Klepna, kráčející za vozem, zaržála a zaškubala postraňky, závidějíc Pokwitově kobylce její pravidelný krok.
Yurga pohodil opratěmi a popohnal koně lehce bičem.
„Ano,“ řekl Yurga, „věci se mají tak, pane. Slíbil jsem jim tehdy… tam na mostě… složil jsem jim přísahu…“
„Není třeba,“ přerušil ho rychle zaklínač. „Není třeba, Yurgo.“
„Je to třeba,“ řekl ostře kupec. „Mé slovo není dým. To, co nečekám, že doma naleznu, bude jejich.“
„Dej pokoj. Nic od tebe nechci. Jsme vyrovnáni.“
„Ne, pane. Jestliže něco takového doma naleznu, pak to je vůle osudu. A jestliže bych se měl vysmívat osudu nebo mu lhát, pak mě tvrdě potrestá.“
Vím, pomyslel si zaklínač. Vím to.
„Ale, pane Geralte…“
„Copak, Yurgo?“
„Ve svém domě nenaleznu nic, co nečekám. Opravdu nic a zcela určitě ne to, na co jste se spoléhali. Pane zaklínači, Zlatonožka, moje žena, už nikdy nemůže mít děti. Proto ať se stane, co se stane, dítě v domě nebude. Špatně jste se, jak vidím, strefili.“
Geralt neodpověděl.
Yurga rovněž mlčel. Klepna znovu zaržála a pohodila hlavou.
„Ale mám dva syny,“ řekl náhle rychle Yurga, dívaje se před sebe. „Dva zdravé, silné a chytré pořízky. Musím je přece někde dát do služby. Jeden z nich… Myslel jsem, myslel jsem, že se bude se mnou učit kupectví. A druhý …“
Geralt mlčel.
„Co tomu říkají?“ Yurga se obrátil k zaklínači a podíval se na něho. „Požádali jste mě na mostě o slib. Chtěli jste děcko do jejich zaklínačské školy. Proč by to mělo být neočekávané dítě? A očekávané ne? Mám dva, jeden z nich ať se učí. Řemeslo jako řemeslo. Ani lepší, ani horší.“
„Jsi si zcela jistý,“ ozval se Geralt, „že není horší, než jiné?“
Yurga přimhouřil oči.
„Chránit lidi, zachraňovat jim životy, jaká to je podle jejich názoru věc? Dobrá nebo špatná? Těch čtrnáct na pahorku, oni na tom mostě. Co jste činili, pane? Dobro nebo zlo?“
,Nevím,“ řekl zaklínač pomalu, „opravdu nevím, Yurgo. Občas se mi zdá, že to vím. A někdy mám zase pochybnosti. Opravdu bys chtěl, aby také tvůj syn měl tytéž pochybnosti?“
„Jen ať je klidně má,“ řekl vážně kupec. „Je to dobrá věc, sloužící lidem.“
„Co?“
„Pochybnosti. Pouze zlo, pane Geralte, nikdy o ničem nepochybuje. A svému osudu nikdo neunikne.“
Zaklínač na to neřekl nic.
Cesta se prudce stáčela pod vysoký břeh, na kterém rostly břízy, které se bůhví jakým zázrakem držely na strmém úbočí. Břízy měly žluté listí. Podzim, pomyslel si Geralt, zase podzim. Dole se leskla řeka. Bílá střecha strážní věžičky. Střechy chalup, otesané trámy přístavu. Někde skřípal kolovrat. Prám přirážel ke břehu, rozrážeje vodu svým tupým nosem, rozhrnujícím na hladině slámu a listí uvězněné v hustém kožichu špíny. Skřípěla lana, vytahovaná převozníky. Na břehu shromážděný dav lidí hlasitě hlučel.V tom ruchu bylo možné slyšet vše: ženský křik, kletby mužů, dětský pláč, ryk dobytka, ržání koní, bečení ovcí. Jednolitá, basová hudba strachu.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů