RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub) za 528 238 Kč (-55%)
Náhodná ukázka:
3.
Splynula tichá noc, podletní vítr vál, Velebný Vyšehrad v paprsku Luny stál, Od zdí od sesutých i od skal kolmých stín Stopil se hluboko v Vltavy temný klín. Dvanáctá odbila, poslední mroucí zvuk Se vmísil v ječící stříbrné vlny hluk I z blízké hospody v znějící hlasně smích. – V bílý plášť zahalen pod skálou stojí mnich, – Velebná postava. – Vybledlou jeho tvář Strašnější činila sinavá Luny zář; Šedý vlas přes jeho zmrtvělý visí zrak, Tak kryje jízlivý zdoutnalé hvězdy mrak; I strašně po skále jakkoli vichr lkál, Ticho, však strašněji šedivý mnich se smál. V tom temnou nocí zvuk stříbrný harfy zněl, I smutný dívky hlas mutnou si píseň pěl: „Vítr, chladný vítr věje Prese hvozdy husté, Svadlým listem hustě seje Na strniště pusté.“ „Smutně k posledu v křovině Kukačka kukala, Smutněji však na rovině Dívka zaplakala.“ „Věnec krásný jsem ztratila, Těžko bez něj býti, Bouře růže odšatila, Nelze jiný víti.“ „Aj, tam na mé sestry hrobě, Ještě vlají stíny, Tamo půjdu, spletu sobě Věnec z rozmarýny.“ Umlkla; harfy zvuk mutně krajinou hral, Strašný – jak nešťastné osud by dívky lkal; S ním spolu utichnul z hospody hlásný smích, Mnohem však strašněji šedivý smál se mnich: „Není již pláče dost za celý jasný den, Ještě i lkáni to zaplaší noční sen, I tam těch plaší smích, jenž tak již řídký host, Z hrdla jej vynutí jediná zoufalost; Neb člověk, největší jestli ho tiskne hřích, Z vlastního trápení ještě si stropí smích.“ V tom harfa zazvučí, slyšeti těžký pád, Zvučela posledně, nezavzní vícekrát; – Vlna se urovná, nenechá žádných stop, Harfu i hlas skryje jediný mokrý hrob. Plačící Luna se stopila v mraků klín, I stměla šírou zem oblaků hustých moc, Odcházel šedý mnich po skále v pustou noc, Co v hrobku s půlnocí bere se hrůzný stín. I vzešel jasný den, i zašel zlatý den, I znovu s půlnocí trudný se vrátil sen, I dutý řeky hluk i vichr opět lkál, Šedivý též i mnich pod skálou v noc se smál. I každou přišel noc; – až jednou v ranní čas Na tváři dlí mu smích – – než žádný v hrdle hlas; I byl to hrůzný smích, přimrzlý v tváři smích, Jako by smrti smál se ještě mrtvý mnich. – – Krásný večer splynul na Vltavu, Svaté ticho kol se rozprostřelo, Papršlek, v němž různě vše se stkvělo, Věnčil ještě Vyšehradu hlavu. Tichá řeko, stříbrné tvé lkáni V májový mne uvábilo sen: Ani noc to, ani jasný den, Co mne chová; vůkol vše jen zdání; Aniž vím, co mne v tvé lůno táhne, Tuším, tam že najdu co mi schází, Ucho mé tvůj hlas slýchati práhne, A přec řeč tvá cizou mi přichází. – Aniž tvůj že jsem, že lásku mocí dusím? Nikoli! vždy jinam zřela touha má. Nestačilať láska, krása tvá! Jsem sic tvůj, však proto jen, že musím. Ó, bych lehkou vzlétnout mohl perutí Tam, kam touha žádá hoříc ve mně! Nebyloť by tady mého pobytí, Tvůj bych nebyl, ba ni celé země! Však ten zásvit růžojasných lící Jest jen promyk hvězdy padající; A jak klesá v černé noci zdroje, „Dobrou noc! a můj volá za ním hlas;(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů
