Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Ráno Manyoro nabyl vědomí, byl však velmi zesláblý a zmatený. Pokusil se posadit, ale neměl dost síly. Klesl zpátky na lůžko a obrátil k nim zakalené oči. „Co se stalo? Kde to jsem?“ Pak poznal matku. „Mámo, jsi to opravdu ty? Myslel jsem, že to byl jenom sen, že se mi to zdálo.“

„Jsi v bezpečí v mé manyattě na hoře Lonsonyo,“ řekla mu. „Vytáhli jsme ti ze stehna šíp.“

„Šíp? Ano, už si vzpomínám… Nandiové?“

Služebné mu přinesly misku buvolí krve s mlékem. Dychtivě ji vypil, až mu drobné čůrky kapaly na prsa, a pak si zase lehl. V té chvíli si poprvé všiml Leona, který dřepěl ve stínu chýše. „Bwana!“ Tentokrát se mu podařilo dokonce vstát. „Jsi pořád se mnou?“

„Jsem tady,“ odvětil Leon tiše.

„Jak dlouho? Kolik dní uplynulo od odchodu z Niombi?“

„Sedm.“

„Velitelství v Nairobi si bude myslet, že jsi mrtvý nebo jsi dezertoval.“ Chytil Leona za košili a znepokojeně za ni zatahal. „Musíš se ohlásit nadřízeným, Bwana. Nesmíš kvůli mně zanedbávat své povinnosti.“

„Vrátíme se do Nairobi, až budeš schopen chůze.“

„Ne, Bwana, ne. Musíš okamžitě vyrazit. Víš, že major není zrovna tvůj přítel. Bude ti dělat potíže. Musíš hned odejít a já za tebou přijdu, až se uzdravím.“

„Manyoro má pravdu,“ vmísila se Lusima. „Tady už víc udělat nemůžeš. Musíš za svým náčelníkem do Nairobi.“ Leon přestal sledovat čas a nyní si provinile uvědomil, že od jeho posledního kontaktu s velitelstvím praporu uplynuly již tři týdny. „Loikot tě doprovodí k železnici. Tuto část země dobře zná. Jdi s ním,“ naléhala Lusima.

„Půjdu,“ souhlasil a vstal. Na cestu se nemusel nijak chystat. Neměl žádnou zbraň ani zavazadlo a kromě rozedrané uniformy ani žádné šatstvo.

Lusima mu sehnala masajskou shuku. „Nejlepší ochrana, jakou ti můžu dát. Zacloní tě před sluncem a zahřeje v chladu. Červené shuky se bojí i Nandiové, a dokonce i lvi před ní prchají.“

„Lvi také?“ Leon potlačil úsměv.

„Však uvidíš,“ usmála se na něj.

Do hodiny od rozhodnutí odejít vyrazil s Loikotem po boku. Chlapec během posledního období dešťů hnal otcovo stádo na sever až k železnici a krajinu opravdu dobře znal.

Leonovi se chodidla zahojila natolik, že si mohl natáhnout a zavázat boty. Opatrně kulhal za hochem po úbočí k rozlehlé planině pod horou. Na úpatí se zastavil a utáhl si tkaničky. Když se napřímil a zvedl hlavu, spatřil na okraji útesu nezaměnitelnou siluetu Lusimy. Zamával na ni, ale ona jeho gesto neopětovala. Obrátila se a zmizela z dohledu.

(Wilbur Smith, Kopí osudu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville