Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

FRANTIŠEK VÁCLAV KREJČÍ: ČERVENEC

Je nesnadno určiti jednotně funkci dnešního románu. Zatímco (hlavně v německé literatuře) vypracovává se jakýsi pěstěný typ, umělecký román jemného slohu, přečištěný a úpravný, eklektická syntéza románu realistického a psychologického, literární romantiky a klasicizujících tendencí, rozmnožuje se jinde románová literatura rázu krajně. ostrého a moderního, ostatně velice složitá a mnohonásobná ve svých prvcích. Romány ty se dosti málo starají o vydobytí bohatých krás, kterými se zdobí umělá literatura; zdá se opravdu, že nad touhou po kráse věčných čistých forem převládá tu badavost a pronikavost moderního ducha, obracející se buď k velkým sociálním interesům a ke kolektivním duchovým otázkám, nebo k vůdčím myšlenkám vědy, k odhadům budoucnosti, ke skutkům techniky, a ještě spíše k člověku v tomto novém prostředí, k závratným možnostem současných sil hmotných i duchových, k energii evropského lidstva, které se odvažuje imperializovati nejvzdálenější země. Jména, jež tu nalézáme, jsou Wells a J. H. Rosny, Chesterton, Kipling, London a řada jiných. V nejlepších z těchto románů cítíme direktně se projevovati velikou hnací sílu poznávání, vynalézání, luštění a experimentování, všech tvořivých intelektuálních funkcí, tak příznačných pro tuto dobu. Nemohu pochopiti, že by tato tak soustředěná, přímo vášnivá hnací síla měla býti vyloučena z oblasti umění; naopak, suchý, technický nebo vědecký, fantastický, koloniální nebo křiklavý ráz těchto děl klade na nás nárok, abychom rozšířili svou estetiku o velké oblasti, ve kterých pojetí “krásy” není ideou vládnoucí.

Čechy nejsou šťastnou zemí románů; jmenovitě nejposlednější léta nepřinesla téměř než trochu ženské románové literatury, a i nové dílo F. V. Krejčího, rozsáhlý román Červenec, je daleko toho, býti iniciativní událostí v naší románové produkci. Autorovi zřejmě tanul na mysli obojí výše vyznačený cíl: román krásný a román problémový, či spíše kompromis obého. Co se týče krás této knihy, jež ovšem není špatně psána, nelze se příliš o nich šířiti; konečně nežijeme jenom uměním a pro několik dobře položených problémů odpustili bychom autorovi dlouhou chvíli, kterou nám způsobil nevděčnou historií o krásné ženě, zklamané v ideálech typicky pošetilých. Ale naneštěstí právě abstraktní problémy projednávané v Červenci jsou velice lhostejné a neplodné i pro naši vlast, jež přece spotřebovává mnoho vášně na malé otázky. O čem se tu rozhoduje? O obratu indiferentního úředníka vídeňského k vědomému češství: bohužel však zrovna k národovství historickému, neboť řečený kandidát vlastenectví si uvědomuje, že je potomkem panského rodu roztříštěného bělohorskou bitvou, – kterážto pohnutka vlastenectví je přinejmenším nedemokratická a pro naše poměry neplodná. Dále jedná se tu o pálení ohňů v předvečer 6. července, o jakés takés volnomyšlenkářství, o spalování v Žitavě jakožto o skutku zvláště svobodomyslném, o věcech, které snad už jen v očích nejúzkostlivějšího maloměšťáka jsou obdařeny nějakým radikálním pokrokářstvím. Dále vystupuje tu mystický učitel, element březinovský, jakýsi český Inspirovaný, který se však stupidně utopí pro rozmar rozmazlené ženy. – Bylo by možno projíti knihu do podrobností a všude shledávati podobné zastaralé osvícenství, jež v dnešních duchových poměrech může se zdáti téměř komické, a které je tím podivnější, že vychází z úst socialisty. Demokrat, politik, muž národního uvědomění mohl by právě v českých poměrech nalézti možnosti a snahy nesrovnatelně většího dosahu; v našem životě naštěstí působí větší, hromadnější a bouřlivější síly, než jsou ty, o kterých mluví český romanopisec. Bezpochyby autor mluví právě o těchto drobných kulturních záležitostech proto, že chtěl v nich postihnouti něco zvláště českého, jistou nutnou národní a osvícenskou drobnopráci, jíž snad náš venkov potřebuje jako soli; i osoby, jež staví do středu této drobné činnosti, jsou zřejmě specifické české postavy zvláštního domácího prostředí. V tom je dlužno konstatovati zásluhu Krejčího románu; záslužné je, že zabývá se myslící a pokrokovou povahou národa, a nikoliv konzervativní lidovou duší, ve které čeští autoři dosud hledávali pravý národní charakter. Avšak bylo by nutno jíti mnohem dále a mnohem výše, aby byl narýsován vrcholný charakter národa přes veškeru bídu energického, tvořivého a silného a aby byla vylíčena naše opravdová práce, jež při vší tísni koná se podnikavě a ukládá si největší požadavky. Krejčího román není knihou v tomto smyslu důležitou; přesto však je dílem seriózním, jež je nutno respektovati i při plném nesouhlasu, jejž v nás vyvolává.

(...)

(Karel Čapek, O umění a kultuře I)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville