Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Edgar Wallace: balíček 16 elektronických knih (PDF+ePub)     za 589  236 Kč (-60%)

Náhodná ukázka:

Ze zámku přišla zpráva, že pan přednosta je pozván k hraběti Kinskému na večeři, že v sedm hodin pro něho přijede štolba. A já jsem stáhl zatemnění a rozsvítil světla v dopravní kanceláři. A v kanceláři pana přednosty, i když tam byla elektrika, rozsvítil jsem petrolejovou lampu s kulatým knotem, lampu se zeleným stínítkem. A vycházel jsem s výpravčím Hubičkou k vlakům, projíždějícím naší stanicí, dával jsem znamení zelenou lucernou. Pan přednosta si nesl do kanceláře ten svůj baronský mundúr, šedivé kalhoty a mysliveckou kamizolu a švarcemberský klobouček s tetřevím peřím. Nechal otevřené dveře do dopravní kanceláře a strojil se a byl rád, že je viděn.

A polní cestou od zámku přijížděl štolba na bílém koni a druhého bělouše měl vedle sebe. Na nebi se třepotaly hvězdy a noc vyzařovala. Pod botkama začal vrzat a chrupat zmrzlý sníh. Zelená lampa tiše syčela v kanceláři pana přednosty, který se na sebe upřeně díval do zrcadla. Už byl v gala, i jelenicové rukavičky a švarcemberský klobouček. A ta lampa házela na strop bílý kroužek, kolem kterého se rozptylovaly větší kruhy, jež se podobaly hrudi kostlivce. Když jsem býval o prázdninách u babičky, svítila na stole taky taková lampa a já jsem ležel rád večer v posteli a díval se na strop, na ty stíny kolem bílého kroužku, který tam vrhala ta petrolejka, a ať jsem se díval, jak jsem chtěl, pořád jsem viděl na stropě takového kostlivce, i když jsem si přikryl oči peřinou, pořád jsem viděl ten strop a na něm kostlivce. Jednou jsem se zase díval na strop a babička přinesla v zástěře polínka a vysypala je s rachotem ke kamnům. Vykřikl jsem: Upadly hnáty kostlivci!

A na perón přijel štolba na bílém koni a vedle něho osedlaný bělouš. Tak byli ti koňové bílí, že vydávali světlo jako kvetoucí keř jasmínu za letní noci. A pan přednosta vyšel z kanceláře, štolba seskočil a pomohl panu přednostovi do třmene. Pan přednosta přitáhl uzdu a odklusal k holubníku a volal nahoru:

„Jen spinkejte! Já se vám zase vrátím. Pan přednosta přijede! Hajejte, děťátka moje!“

A polští rysové vrkali, tloukli křídly do mřížky spuštěného výletu a pan přednosta odjížděl na koni doprovázen štolbou. Pak přejel trať a dva bělouši klusali tvrdou polní cestou, bylo slyšet jejich kopyta, ale bělouši splynuli se sněhovou plání, jen legračně byl vidět pan přednosta a štolba, jejich tmavé šaty a jejich postavy sedící jakoby ve vzduchu.

Výpravčí Hubička vytáhl grafikony jízdních řádů, složených na štůčku jako plátno nebo hedvábí, rozložil ten jízdní řád, naklonil se nad ním a tužkou projížděl trasou.

Odhrnul jsem zelenou záclonku a prodával jízdenky, z přítmí čekárny se vynořovali cestující, kupovali si lístky a zase se vraceli do tmavých koutů, neradi vycházeli do mrazivého vzduchu, uhadovali podle výpravčího, zda jejich osobák přijíždí, někdy jsem byl na cestující zlomyslný, osobní vlak byl ještě půl hodiny nazpátek, ale já jsem se oblékal a vyhrnul límec a vyšel jsem na perón, jako bych šel očekávat jejich osobáček, a cestující se vyhrnuli za mnou, ale já se jen trošku prošel a potom jsem postavil lucernu vedle koleje a vrátil se do teplé kanceláře a cestující, když promrzli, vrátili se ke kamnům do čekárny, odkud se na mne nepřátelsky dívali. To i pan přednosta někdy využíval stínů a zatemnění noci a obouval si gumové galoše a obcházel za noci stanicí a nakukoval, co dělají výpravčí. Ach, mne jednou přistihl, jak jsem po půlnoci spal. Seděl jsem na židli s bradou na prsou a spal, zatímco pan přednosta stál na zábradlíčku u kasy v čekárně a shora, přes zelenou záclonku se na mne díval a potom tiše, na gumových galoších, přišel na perón, tiše otevřel, tiše stál nade mnou a kochal se a potom mne vzal za rameno a zatřásl mnou a já, jak jsem byl rozespalý, myslil jsem, že jsem doma a je ráno, a povídám: Kolik je hodin, tatínku? A pan přednosta křičel: Tady je přednosta a žádnej tatínek. A jsme ve službě! Tatínek! Potom o tom poslal zprávu do Hradce a přišel mi červený mangl.

(...)

 

(Bohumil Hrabal, Ostře sledované vlaky)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist