Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
Kapitola čtvrtá
ITALKA S PODLITINAMI
Po celou dobu oběda, jehož hlavním chodem bylo nadívané skopové plecko – Maigret se nepamatoval, že by kdy takové jedl, – se Julien Chabot tvářil jako člověk, kterého trápí špatné svědomí.
Když překračovali práh domu, považoval za nutné zašeptat:
„Nemluvme o tom před matkou.“
Maigret to neměl v úmyslu. Zpozoroval, že se přítel shýbl ke schránce na dopisy, odkud po odsunutí několika prospektů vyňal obálku podobnou oné, kterou mu odevzdali ráno v hotelu, jen s tím rozdílem, že tato, místo aby byla nazelenalá, byla lososově růžová. Možná pocházela ze stejné složky? V této chvíli se o tom nemohl přesvědčit, protože soudce ji zastrčil nedbale do kapsy. Cestou ze Soudního paláce skoro nemluvili. Než odtamtud odešli, sešli se krátce s prokurátorem a Maigreta dost překvapilo, že je to stěží třicátník, který právě vyšel ze škamen, krásný mládenec, který, jak se zdálo, nebral své povolání tragicky.
„Omlouvám se za včerejší večer, Chabote. Existuje jeden dobrý důvod, proč se mě nepodařilo sehnat. Byl jsem v La Rochel e a moje žena to nevěděla.“
A s mrknutím dodal:
„Naštěstí!“
Potom, nic netuše:
„Teď, když vám bude pomáhat komisař Maigret, jistě vraha brzy dopadnete. Myslíte si také, že je to nějaký šílenec, komisaři?“
K čemu by bylo dobré odporovat? Bylo cítit, že vztahy mezi soudcem a prokurátorem nejsou příliš přátelské.
Na chodbě je přepadli novináři, kteří už věděli, co vypovídal Chalus. Patrně jim to řekl. Maigret by se byl vsadil, že ve městě se to také vědělo. Tahle atmosféra se těžko vysvětlovala. Cestou ze Soudního paláce do soudcova domu nepotkali víc jak padesát lidí, to ale stačilo ke změření místní teploty. V pohledech, věnovaných oběma mužům, chyběla důvěra. Obyčejní lidé, zejména ženy, které se vracely z trhu, měly téměř nepřátelský postoj. Nahoře na náměstí Viéte byla malá kavárnička, kam chodilo dost lidí na aperitiv, a když šli okolo, bylo slyšet povyk, z něhož šel strach, a uštěpačný chechtot.
Někteří lidé zřejmě začínali ztrácet hlavu a přítomnost četníků, kteří hlídkovali po městě na kolech, je nestačila uklidnit, dodávala naopak vzhledu ulic dramatický ráz, připomínajíc, že někde tu je na svobodě zabiják.
Paní Chabotová se nepokusila vyptávat. Obskakovala svého syna i Maigreta, od něhož jako by pohledem vyžadovala, aby ho chránil, a snažila se hovořit jen o nezávazných věcech.
„Pamatujete se na tu dívenku, co šilhala a jednou v neděli tu s vámi obědvala?“
Měla neuvěřitelnou paměť, připomínala Maigretovi lidi, s kterými se setkal před více jak třiceti lety, za svých krátkých pobytů ve Fontenay.
„Moc dobře se provdala, za mládence z Maransu, který založil velkou sýrárnu. Měli tři děti, jedno hezčí než druhé, a potom zčistajasna, jako by osud shledal, že jsou příliš šťastni, onemocněla tuberkulózou.“
A jmenovala další, kteří buď onemocněli, nebo zemřeli, nebo je potkala jiná neštěstí. Jako moučník donesla Rose obrovskou mísu větrníků a stará žena sledovala komisaře potměšilým pohledem. Nejdříve si říkal, proč, cítil, že se od něho něco očekává. Neměl větrníky rád a položil si na talíř jeden.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů