Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

19. kapitola

Na dveře někdo zaklepal.

„Vejděte!“ vyzval Race.

Vstoupil steward.

„Odpusťte, pane,“ oslovil Poirota. „Pan Doyle by rád s vámi mluvil.“

„Přijdu.“

Poirot vstal. Vyšel z místnosti a vydal se po schodech na promenádní palubu a po palubě ke kajutě doktora Bessnera.

Simon seděl v posteli s horečnatě ruměnými tvářemi, opřen o polštáře. Tonul v rozpacích.

„Pane Poirote, je od vás strašně hezké, že jste přišel. Podívejte se, chci se vás na něco zeptat...“

„Ano?“

Simon ještě víc zčervenal.

„Je to – týká se to Jackie. Chtěl bych ji vidět. Myslíte – vadilo by vám – bylo by jí proti mysli – kdybyste ji požádal, aby sem přišla? Víte, jak tady tak ležím a přemýšlím... Chudinka malá, je to konec konců ještě dítě – a já jsem se k ní zachoval zatraceně zle – a –“ zarazil se a zmlkl.

Poirot na něho se zájmem hleděl.

„Přejete si vidět slečnu Jacquelinu? Přivedu ji.“

„Díky. Jste strašně hodný.“

Poirot vykročil za svým posláním. Našel Jacquelinu de Bellefortovou, seděla schoulená v koutku vyhlídkového salónu. Na klíně jí ležela rozevřená kniha, nečetla však.

„Šla byste se mnou, mademoiselle?“ oslovil ji Poirot laskavě. Pan Doyle vás chce vidět.“

Vstala. Tvář se jí zarděla – pak zbledla. Vypadala zděšeně.

„Simon – a chce mě vidět – mě vidět?“

Její nedůvěra ho dojala.

„Přijdete – mademoiselle?“

„Já -jistě, ano, půjdu.“

Šla s ním poslušně jako dítě, ale jako rozpačité dítě.

Poirot vešel do kajuty.

„Tady je mademoiselle.“

Vstoupila za ním, zakolísala a pak tu nepohnutě stála – němá, beze slova, oči upřené na Simonovu tvář.

„Nazdar, Jackie!“ I on byl v rozpacích. „Jsi ohromně hodná, žes přišla. Chtěl jsem ti říct – tedy – chci říct –“ začal.

Přerušila ho. Slova se jí řinula z úst bez dechu, zoufale:

„Simone – nezabila jsem Linnet. Ty víš, že jsem to neudělala... Já... Já... byla jsem v noci šílená. Ó, můžeš mi kdy odpustit?“

Nacházel teď slova lehčeji:

„Ovšem! To je v pořádku! Úplně v pořádku! To jsem ti právě chtěl říct. Víš, myslil jsem si, že se kvůli tomu trochu trápíš.“

„Trápím? A trochu? Ó, Simone!“

„Proto jsem tě chtěl vidět. Teď už je všechno v pořádku, viď, děvenko? Včera v noci jsi prostě přebrala, že, bylas přetažená. Což bylo všechno docela přirozené.“

„O, Simone, málem jsem tě zabila!“

„Ne! Ne takovou mizernou maličkou kapsličkovou hračkou...“

„Ale tvá noha! Možná že už nikdy nebudeš chodit!“

„No tak, Jackie, nebreč! Jen co přijedeme do Assuánu, zrentgenují mi ji, vyndají tu kuličku a všechno bude zas dobré, jako po dešti.“

Jacquelina dvakrát polkla, pak se vrhla dopředu a poklekla u Simonova lůžka, schovala obličej do pokrývky a rozvzlykala se. Simon ji neohrabaně pohladil po hlavě. Jeho oči se střetly s Poirotovými a ten s váhavým povzdechem odešel z kajuty. Jak vycházel, zaslechl přerývaný šepot:

(...)

(Agatha Christie, Smrt na Nilu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville