Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Osada na Vlachovce

Od pradávných dob přicházeli lidé k řece Vltavě a usazovali se na jejích březích.

Na místě dnešní Prahy a v jejím nejbližším okolí nebylo ještě před třemi čtyřmi tisíci a ještě více lety kamenného zděného města, ale několik osad stálo tu přece.

Nebylo silnic ani ujetých cest. Kraj měl vzezření divočiny. Jen kolem osad prosvětlovaly husté tmavé lesy, vykácené a vypálené mýtiny a po kopcích se táhly pastviny.

V době, o které budeme vypravovat – asi dvanáct set let před naším letopočtem –, žil zde zchudlý národ. Nevíme ani, jak se jmenoval, ale zdá se, že jeho příslušníci byli potomky starého slavného lidu, který již několik set let přebýval v českých krajích.

Polední mračno

„Hó–liá–ááá–!“

„Hó –lalalalalá!“

Z Bílé skály za chvilku zazněla odpověď.

„A mávají větví!“ vykřikl Šípek, kterého nazvali Šípkem snad proto, že jeho tváře jen hořely červení.

„Pojďme!“

Děti rychle seběhly z Vlachovky po stráni dolů k jezírku a kolem studánky zase nahoru, k protější vysoké Bílé skále.

„Snad už jedou!“ povídali si chlapci cestou.

Na Bílé skále vzplál vysoký oheň – slavnostní znamení.

Hoši vyběhli úprkem po svahu a celí udýchaní stanuli na vrcholu skály, u ohně. Strážný Ostříž jim ukazuje dolů.

Rozlehlá, křovinami porostlá maninská rovina splývá v dálce se zalesněnými kopci a hřebeny. Na jihu se zdvíhá hradba hory žižkovské. Hluboko pod ní protéká krásnou kotlinou stříbřitý pás Vltavy. Omývá příkré křemencové stěny, jako by se lísal k mohutné Bílé skále, která zahrazuje řece další tok k severu a nutí ji, aby se obrátila na západ.

„Už je vidím!“

„Já také!“

„Halóóóó–liá–ááá!“

V širokém vltavském rameni objevily se dvě lodice, které zatím byly zakryty košatými stromy na zelených libeňských ostrovech. Po chvilce se ukázal i vor obtížený nákladem.

„Všichni se vracejí!“

„Sláva!“

Chlapci křičí ze skály dolů plavcům vstříc, třebaže tito jsou ještě daleko a nemohou je zaslechnout. Zatím tedy skákají kolem ohně a výskají.

Ostříž přikázal děvčatům, aby rychle natrhala zelenou trávu a svěží ratolesti. Pomáhají i chlapci. Vědí, k čemu to je. Ostříž hodil náruč zeleně na oheň. Vyvalil se hustý, štiplavý dým, který se jako vysoký sloup šířil k obloze.

Všichni teď upřeně hledí přes údolí k Vlachovce, kde jsou na výšině rozsázeny ubohé malé chaty zchudlého kobyliského rodu.

Na Vlachovce odpovídají také sloupem hustého dýmu a za několik okamžiků je vidět, jak tlupa mužů pospíchá dolů, k vltavskému pobřeží. Spěchají vstříc bratrům dlouho vzdáleným.

Děti zatím již nečekaly dál na Bílé skále, ale řítily se příkrou strání k Vltavě, aby první pozdravily šťastně se vracející bojovníky. Šípek si nechtěl zacházet a seskočil ze skalního výstupku. Dole se překulil a zranil o kameny, ale zato byl na břehu první. Ostatní hoši a děvčata se opozdili.

(...)

(Eduard Štorch, V šeru dávných věků)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville