Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
(1)
Ted Malvern měl rád déšť; rád ho cítil, rád ho slyšel, rád ho čichal. Vystoupil ze svého kupé značky LaSalle a chvíli zůstal stát před postranním vchodem do hotelu Carondelet, límec modrého semišového pláště zdvižený až k uším, ruce v kapsách, mezi rty schlíple visící světélkující cigaretu. Pak prošel kolem holičství, dragstóru a parfumérie s poličkami vkusně zbarvených lahviček, seřazených jako sbor při finále broadwayského muzikálu, dovnitř do hotelu.
Déšť neustával.
Obešel zlatě kanelovaný sloup a nastoupil do zdviže s vyčalouněnou podlahou.
"Zdárek, Alberte. Prima déšť. Deváté."
Štíhlý, unaveně vypadající mládenec v bledě modré a stříbrné uniformě zadržel rukou v bílé rukavici zavírající se dveře a řekl: "Ale pane Malverne, snad si nemyslíte, že neznám vaše poschodí?"
Bleskem vyjel do devátého, aniž si všímal signálních světýlek, prudce otevřel dveře, pak se znenadání opřel o stěnu kabiny a zavřel oči.
Malvern se zarazil a blýskl po něm světle hnědýma očima. "Co je ti, Alberte? Nemocný?"
Chlapec se přinutil k chabému úsměvu. "Dělám už druhou šichtu. Corky je marod. Má vředy. Třeba jsem se jenom pořádně nenajedl."
Vysoký hnědooký muž vylovil z kapsy zmuchlanou pětidolarovou bankovku a strčil ji chlapci pod nos. Ten vypoulil oči a narovnal se.
"Jemine, pane Malverne! Já vás nechtěl..."
"Nech toho, Alberte! Co je pět dolarů mezi kamarády? Sněz si za to něco pořádného."
Vyšel ze zdviže a vykročil do chodby. Polohlasně si ulevil: "Tede, jsi kořen!"
Zpoza rohu se vyřítil nějaký muž, málem ho srazil k zemi, mihl se kolem něho a pádil ke zdviži.
"Dolů!" Procpal se zavírajícími se dveřmi.
Malvern zahlédl bílou strnulou tvář pod kloboukem, mokrým od deště a hluboko staženým do čela; dvě prázdné, hodně blízko sebe položené černé oči. Oči s oním typickým, jemu dobře známým výrazem. Oči narkomana.
Kabina klesla jako olovnice. Malvern se na chvíli zahleděl na místo, kde předtím byla, pak šel dál chodbou a zahnul za roh ke svému pokoji.
Před ním v otevřených dveřích čísla 914 ležela dívka, napůl vevnitř, napůl na chodbě.
Ležela na boku v lesklém, ocelově šedém domácím obleku, tvář vtištěnou do okraje běhounu na chodbě. Měla husté, nazlátlé, s dokonalou přesností zvlněné vlasy. Ani jediná kadeř nebyla v nepořádku. Dívka byla mladá, velmi hezká a nevypadala jako mrtvá.
Malvern se shýbl a sáhl jí na tvář. Byla teplá. Opatrně jí nadzdvihl vlasy a spatřil podlitinu.
"Obušek." Pevně přitiskl rty za zuby.
Uchopil ji do náruče, přenesl ji přes předsíňku do obývacího pokoje jejího apartmá a položil ji na velkou velurovou pohovku před falešným krbem s plynovými hořáky v podobě polen.
Ležela bez hnutí, oči zavřené, obličej pod líčidlem zmodralý. Malvern zavřel vnější dveře, vrátil se do předsíňky a zdvihl jakýsi předmět, který se bíle odrážel od podlahy. Byla to automatická sedmiranovka, dvaadvacítka s kostěnou rukojetí. Čichl k ní, zastrčil ji do kapsy a vrátil se k dívce.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů