Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
37. ZPĚV NAD ÚDOLÍM
Ochladilo se. Nahoře nad Jezerní kotlinou se prohýbaly černé borovice silným větrem. Dole bylo ještě poměrně klidné závětří. Jen hladina jezera se neklidně rozvlnila.
"Oblékněme se rychle," radil Pavel, "něco se žene! Kdybychom už měli srub, mohli bysme se na bouři klidně dívat z okna a počítat blesky! A takhle," mávl bezútěšně rukou do temnícího se nebe.
"Však už to nebude dlouho trvat," těšil ho Ludva. "A dnes to třeba přejde! Možná že ani bouřka nebude! A kdybych aspoň věděl, kde mám botky! Před chvílí tady ještě někde byly…"
Tohle Ludva uměl! Když byl v Jezerní kotlině, počínal si vždycky tak, jako by byl někde doma v kuchyni. Nahoře na skalce za jezírkem měl třeba košili, střevíce vyzul už hned za můstkem přes propast a nechal je tam, kabát pověsil někde na druhé straně Jezerní kotliny na borovici. Bylo mu zde tak útulno, nepřipadal si ani jako venku, pod širým nebem.
"A jéjej," spustil Pavel hned svoje poznámky, "a to budeš musit jít domů asi po rukou…" Pak se však naoko rozzlobil a křičel: "Jestli si ale myslíš, že kvůli tvé nepořádnosti tady promoknu, nebo se dám dokonce zabít bleskem, tak to jsi na omylu! Jdu domů sám a bašta!"
"Ale tak mně je aspoň pomoz hledat," fňukal Ludva. "Beztoho jsi mi ty boty někam zahodil, jsi všeho schopný starý dareba."
Pak si ale vzpomněl, že chodil v botkách pro kamení.
"Asi jsem je tam nechal," pravil nahlas a také se za chvíli s botkami v rukou vítězoslavné vrátil.
Setmělo se ještě více, ale vítr na chvíli ustal. Borovice nahoře na skalách alespoň již tolik nešuměly.
Ludva se rychle obul a pečlivě si ohrnul ponožky. Na tom si vždy zakládal, ač jinak na zevnějšek příliš nedbal.
Vyrazili po krkolomné stezce vzhůru do příkré a skalnaté stráně, až vyšli udýchaní a rozehřátí na planinku, kde je čekalo přelézání stromu přes propast.
Dole se bělala pěna Zeleného potoka. Jeho bouřlivý hukot hochy vždycky trochu rozechvíval a pokaždé se musili při své cestě obkročmo přes kmen stromu alespoň jednou podívat dolů!
Ludva si nemohl odepřít, aby dolů několikrát neplivl, a dal se do dalšího cestování po kmeni stromu, až když Pavel – který již byl na druhé straně – už vážně chtěl jít dál sám.
"Ani to plivnutí už se mně nepřeje!" pobručoval si Ludva nespokojeně, ale Pavel věděl, že když se takto z žertu "zlobí" jako rozmazlený chlapec, je Ludva v obzvláště dobré náladě.
"Jsem zvědavý, kdo z nás bude mít do zítřejšího večera sehnáno víc bedniček!" vrátil se Pavel k věci, která ho takřka posedla.
"No to víš, že já!" chlubil se už napřed Ludva. Dnes s ním nebyla vážná řeč.
Kráčeli rychle, větřík už zase zesiloval a hrozivá mračna vystupovala na obloze. Tmělo se vůčihledě, přestože jindy touto dobou bylo ještě skoro světlo.
Místy, kde nebylo překážek, i klusali. Seskakovali podél vodopádů Zeleného potoka, přelézali skaliska, sbíhali prudce ze strání do údolíček, aby je – prudce rozběhnuté – setrvačnost vynesla na protější úbočí.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů