Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola desátá
VLCI

Luba se radovala, že šťastně vyvázli, ale dále jet po ledě už nechce. Je to přece jen příliš nebezpečné.

„Přituhne-li mráz, pojedem po ledě, ale takto nechci na led ani zanic! Buďme rádi, že nás Svantovít ochránil, a nepokoušejme ho podruhé!“

Vlček poslechl a vyvedl psy opět na suchou zem. Mohutný skalní ostroh je nyní bezpečně chrání od dalšího pronásledování.

I dále však nové kopce příkře spadají do vody, takže nelze po břehu postupovat. Nezbývá tedy než některým údolím vyjet nahoru na hřeben.

Vlček je spokojen. Řeka tu činí velikou zatáčku. Doufá, že si takto zkrátí cestu. Jede se jim arci velmi těžko. Nejvíc je zdržuje nekonečné heblí. Někdy se v něm tak zachytí, že nemohou ani zatočit, a Vlček musí svou ostrou kamennou sekyrkou volný průchod pracně vysekávat. Oteplilo se, a Vlček dokonce tvrdí, že krápe.

Na Špulíčka spadla ze stromu peřina sněhu a zasypala ho.

Vlček mu hned pomohl a hošík prskal a vytíral si sníh z očí.

Nezaplakal, hned se své příhodě smál.

Horší bylo, že jim Hup, dobrý tahoun, vysílením klesal Vlček teprve teď zpozoroval, že je Hup na hřbetě odřen od tlačících kleství. Vypřáhl jej, aby si odpočinul, a sám za něj nyní se Šerým táhne veliký smyk s matkou. Jde to velmi těžce, zdá se, že vrch je nekonečný. Vlček přemýšlí, jak by mohl Hupa lépe zapřáhnout, aby se nedřel.

Za chvíli se jim přihodila nová nehoda. Raf se zabořil do hlubokého sněhu, z něhož nemůže saně vytáhnout. Špulíček se skulil do závěje a namáhavě se hrabe ven.

Vlček vytáhl smyk a hladil těžce oddychujícího psa. Přitom si všiml, že Raf je také odřen. Jistě trpí bolestmi.

Vlček se ulekl. Věděl, že na zdatnosti psů záleží jejich záchrana. Ale už má nápad! Vyhledal v ranci vypelichanou zaječí kožišinu a podložil jí zkřivené klestve na Rafově hřbetě. Aby pes kožišinu neztratil, dobře ji přivázal.

„Teď tě už nic nebude tlačit!“ řekl a spokojeně pohlíží na svůj vynález. Matka ho pochválila a připomenula mu, aby takový polštářek udělal i Šerému, jenž už také má bolák na bedrech Chtějíc synovi ulevit, vstala Luba ze saní. Vlček si na ně složil svůj ranec, a tak přece - s napětím všech sil - dosáhli konečně hřebenu vrchu. Tu padli všichni do sněhu a ani nepromluvili. Těžce oddychovali.

Dnes již nelze dále.

Vlček ucítil na své tváři horký čenich. To Hup k němu přilezl a lísá se. Vlček se pozvedl ve sněhu a pátravě pohlíží na znaveného psa.

Nelíbí se mu jeho světla jsou zakalena, horký čenich - jistě je Hup nemocen! Námaha dlouhé cesty psa zchvátila.

Věrný pes slabě vrtí ohonem, kalnýma očima smutně hledí na svého pána. Vlček vylovil v kabelce kousínek suchého masa, ožvýkal jej a hodil Hupovi. Pes očichal maso, vzal je do huby, ale zas je nechal vypadnout Hup nežere! To je zlé znamení. Hoch s povzdechem pohladil psa. Vyhrábl ze sněhu kousek masa a sám jej snědl. Pak se dal do obvyklé táborové práce.

Vyhrabali si dolík ve sněhu a vystlali jej kožišinami, které jim ještě zbyly. Jídla měli už namále. Luba řekla, že připraví kaši. Vlček rozdělal oheň, vyhrabal ze sněhu několik kamenů a dal je do ohniště rozpálit. Do koženého měchu nabral sněhu a naházel naň horké kamený. Kamený syčí, Sníh se rozhřívá. Zatím se už rozpálily jiné kameny. Vlček je Hůlkami vyhrabává z ohniště a skládá do měchu. Vychladlé kameny předtím z měchu vyndal. Malý Špulíček si nedal dnes vzít úlohu topiče a přikládá dobře.

(...)

(Eduard Štorch, Volání rodu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville