Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

III

Z vysokých stěn je vystavěn
vězeňský šerý dvůr,
a tady stál, než dodýchal,
pod nebem plným chmur —
aby se sám snad nezabil,
vždy v dohledu dvou stvůr.

Či se strážemi proseděl
úzkostnou noc i den,
ať třeba klesal v modlitbě
či pláčem přemožen:
hlídali, aby nevyrval
oprátce její žeň.

Ředitel kázeň ctil a řád
a nikdy neobměk,
a smrt jen vědecký je fakt,
jak doktor zase řek,
a kaplan dvakrát každý den
odemlel traktátek.

A denně kouřil dýmky dvě
a piva dvě si dal
a jeho rezolutní duch
se nikdy nelekal,
ba často říkal, jak je rád,
že kat je opodál.

Dozorci však se neptali,
proč tak rád hrobaří;
vždyť jestli kdos už má ten los
a hlídá v žaláři,
musí mít ústa na zámek
a masku na tváři.

Jinak by možná soucitně
chtěl podat útěchu;
co může chtít však lidský cit
v mordýřském pelechu
a čím by chtěl v tom pekle cel
být duši k prospěchu?

* * *

Kruh zoufalý jsme šlapali
v defílé kašparů!
Vzal všechno ďas, vždyť všechny nás
chyt ďábel do spárů:
leb dohola, dál dokola,
dál dělat maškaru!

My cupovali provazy
s nehty až do krve
a do lesku jak od blesku
cídili mříže své
a kartáčem jsme drhli zem
posté a poprvé.

Šili jsme pytle, tloukli štěrk
a tepali jsme cín
a krákali jsme chorály
a šlapali jsme mlýn,
jenomže na dně srdcí všech
strach ležel jako stín.

Tak tichý strach, že den se táh
jak vlna v chaluhách,
a každý jsme už zapomněl,
jak trpký los má vrah,
až jednou, když jsme z práce šli,
hrob zel nám na dosah.

Se zívající tlamou zel
kořisti lačný chřtán;
blátivý kal po krvi řval
ve zprahlý dvorku lán:
než světlo dne se rozbřeskne,
muž bude katu dán.

Přešli jsme dál a duši rval
nám Soud a Smrt a Strach;
kat s kufříkem se zlodějsky
v soumraku dovnitř vtáh,
a každý z nás se hrůzou třás
přes vlastní hrobky práh.

* * *

Té noci pustou prázdnotou
táh v dlouhých chodbách děs,
někdo se krad v železný hrad,
ač nebyl slyšet hles,
a mřížemi z bezhvězdné tmy
nahlížel bledý běs.

On spal a snil, tak jako by
v líbezných lukách spal,
a strážný, když ho viděl spát,
zaboha nechápal,
jak může snít tak sladkým snem,
když kat je opodál.

Nespí však spáč, když zmoh jej pláč,
ač nikdy neplakal;
my — blázni, lotři, taškáři —
my bděli dál a dál:
smuteční sněm, kde navzájem
nás trýznil cizí žal.

* * *

A cítit vinu druhého
je cítit Boží hněv:
meč hříchu vbod nám v duši hrot,
jed vnik nám do všech cév,
a naveskrz žhnul proud těch slz
za jím prolitou krev.

A strážci v botách plstěných
u dveřních špehýrek

(...)

(Oscar Wilde, Balada o žaláři v Readingu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville