Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

PROBUZENÍ.

1. Po písni poutníka - stínu sluj se pojednou naplnila lomozem a 1 smíchem: a ježto shromáždění hosté mluvili jeden přes druhého a ani osel, nabyv tak odvahy, nebyl již zticha, přepadla Zarathustru malá výsměšná nevole proti jeho návštěvníkům, třeba že se radoval z jejich radostné nálady, která se mu zdála znamením ozdravění. I vyklouzl na čerstvý vzduch a pravil svým zvířatům:

„Kam se teď poděla jejich úzkost? pravil, a již si sám oddechl od malé mrzutosti, – u mne, zdá se mi, odnaučili se úzkostnému křiku!

– třebaže, pohříchu, ne posud křiku.“ A Zarathustra si zacpal uši, neboť oslovo hýkání právě se divně mísilo do jásavého hřmotu oněch vyšších lidí.

„Jsou veseli, řekl pak Zarathustra, a kdo ví? snad se baví na hostitelův účet; a byt se i ode mne naučili smíchu, přece ne mému smíchu. Ale co na tom záleží! Jsou to staří lidé: uzdravují se svým způsobem, smějí se svým způsobem; mé uši vytrpěly již horší věci a přece se nehoršily.

Tento den jest vítězstvím: již couvá, již prchá duch tíže, můj starý arcinepřítel!

K jak dobrému konci spěje tento den, jenž započal tak zle a tak těžce!

A ke konci spěje. Již se blíží večer: jede přes moře! Jak se houpe blažený ten jezdec, navracející se domů, ve svých nachových sedlech!

Nebe se jasně na to dívá, a svět leží hluboko: ó všichni vy podivní lidé, kdož jste ke mně přišli, však již za to stojí žít u mne!“

Tak pravil Zarathustra. A tu opět zazněl křik a smích vyšších lidí ze sluje: i promluvil znovu.

„Ryby už berou, mé vnadidlo účinkuje, i od nich upouští nepřítel, duch tíže. Již se začínají sami sobě smát, slyším dobře?

Má mužská strava, má průpověď štávy a síly účinkuje: a věru nekrmil jsem jich nadýmavou zeleninou! Nýbrž válečnickou stravou, dobyvatelskou stravou: nové žádosti jsem vzbouzel.

Nové naděje jsou v jejich pažích a nohách, srdce se jim šíří. Nalézají nová slova, jejich duch brzy bude dýchati svévolí.

Taková strava sice není snad pro děti, ani pro staré a mladé roztoužené ženušky. Těm nutno jinak přemlouvat vnitřnosti; těm, nejsem lékařem a učitelem.

Hnus upouští od vyšších těch lidí: nuž dobrá! toť mé vítězství. V mé říši nabývají bezpečí, všechen hloupý stud prchá, očišťují se.

– Očišťují a vyprazdňují své srdce, dobré chvíle se jim vracejí;

zahálejí a přežvykují, – stávají se vděčnými. To mi budiž nejlepším znamením: stávají se vděčnými. Za krátko budou si vymýšlet slavnosti a svým starým radostem postaví pomníky.

Jsou to lidé, kteří se uzdravují!“ Tak pravil Zarathustra, mluvě radostně k svému srdci a vyhlížeje do dálky; a jeho zvířata se k němu tulila, etice jeho štěstí a mlčení.

2. Náhle se však Zarathustrovo ucho zaleklo: neboť sluj, až dotud plná hřmotu a smíchu, pojednou hrobově ztichla; – a jeho nos čichal libě páchnoucí dým a kadidlo, jakoby od hořících piniových šišek. 

(...)

(Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville