Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Edgar Wallace: balíček 16 elektronických knih (PDF+ePub)     za 589  236 Kč (-60%)

Náhodná ukázka:

Kapitola čtrnáctá
JESKYNĚ DUCHŮ

Ve výši zakrákaly vrány.

„Ukazujete mi cestu!“ řekl Vlček a kráčel vzhůru podle potoka do skalnatých kopců. Pospíchal, aby byl co nejdříve z dosahu moci loveckého rodu.

Nechtěl se tu s nikým víckrát setkat. Jen pryč - k matce a pak k vlastnímu rodu, kde je klid a bezpečí!

Zaslechl za sebou nějaký šustot.

Trhl sebou. Což ho pronásledují?

Připravil si oštěp.

Z křoví vyletělo zvíře a rovnou na něj. Mihlo se jako blesk takže sotva postřehl, že je to vlk. Ne - vždyť je to jeho Divoš!

„Och můj Divoši t s mne hledal Pes se válel ve sněhu na hřbetě a nohama hrabal ve vzduchu, pak se mžikem obrátil a skákal na Vlčka, div ho neporazil. Kňučel a špičatou hlavu zabořoval do Vlčkovy kožišiny. Vlček se chvilku se psem pomazlil. Ale připamatoval si, že je na útěku. Nesmí ztrácet ani okamžik. Honem dále!

„Dost, Divoši, už na mne neskákej! Zdržuješ mne - což kdyby napadlo Kuli Singara honit mne? Divoši, veď mne!“

Krutý hlad mu připomenul, že má v kabelce dosti velký kus uzeného masa. Odřízl kousek a hodil Divošovi. Pes vyskočil a chytil maso ve výši. Sám Vlček si také vzal kousek. Zakousl se do masa chtivě. Žvýkal tuhé sousto a s velikou libostí sál živnou šťávu.

Měl chuť na celý kus masa, leč přemohl se a vložil maso zase do kabely.

„Přinesu mamce!“

Chvatnou chůzí se již vydatně zahřál. Zastavil se na výsluní, pohlížel zpět, aby odhadl, jak veliký kus cesty již ušel. Bylo tu právě příjemné závětří.

Z větví smrků visí na sta malinkých rampouchů á každý má na špičce kapku jako skvělý drahý kámen. Na osluněných stromech pípají neposedné sýkorky. Snad hledají hmyz, sluníčkem ze skrýší vyvábený. Holé pruty malin čouhají ze sněhu.

„Tady by byla v létě pastva!“ mimoděk pronesl Vlček a spolkl sliny. V tichu samoty je slyšet potůček. Vlčkovi se zdá, jako by ho potůček šeptem stále volal. Nad zasněženými smrčky strmí skalky. Po stranách jsou holé, ale nahoře jsou zarostlé vysokým borůvčím a suchou trávou.

Travnaté drny vyčnívají jako veliké hlavy. Sluníčko sem asi po celý den hřeje, proto se na skalkách sníh neudrží.

Divoš zaštěkal a postavil se přímo proti zamyšlenému hochovi.

Hledí mu do očí, jako by chtěl uhádnout, proč se tu zdržují. Pes arci neví, že navrácená svoboda otevřela Vlčkovu duši dojmům přírodním a že se jeho pán nemůže nabažit volného pralesa. Divoš znova zaštěkal a teď se Vlček vytrhl ze svého pozorování.

„Máš pravdu, Divoši, nelze se omeškávat. Kupředu Vlček pospíchá. Nyní se dlouho nezastavil. Vytrvale kráčí za Divošem, třebaže již cítí únavu. Opírá se o svůj oštěp, ale nepoleví. Najde matku? Shledá se s ní? Nedopřeje si odpočinku, dokud nebude u ní. Zasněžený les je překrásný. Čím výš Vlček vystupuje, tím větší nádherou ho les obklopuje. Zvolnil krok.

Pohlédl kolem sebe a zatajil dech.

Je v čarovné zimní říši. Stromy jsou obaleny sněhem jako slavnostním rouchem. Vysoké sněhové polštáře sklánějí svou tíží rozložité větve až k zemi. Slabé stromky jsou hluboce schýleny, jako by se pokorně klaněly. Jiné stromečky se prodírají svými vrcholky ze sněhové vrstvy a nějak udiveně se rozhlížejí po změněném okolním světě, nepoznávajíce ho v bílém příkrovu. Vlček prošlapal kypré závěje mezi smrčky a vchází mezi vysoké stromy. Sněhová přikrývka spojuje jejich koruny v jediný souvislý celek skvoucí klenby, jež se tu vznáší nad bludištěm sloupových síní. Vše kolem je ověnčeno bělostnými květy a obsypáno třpytnými démanty. Mladému hochovi září oči a srdce mu prudce buší. Zapomíná na prožité strasti, a omámen úžasem z krásného divadla, poddává se kouzlu sněhové říše. S duší vzrušenou prochází nádhernými bránami, klikatými chodbami a jasně osvětlenými jeskyněmi, plnými sněhových krápníků a homolí. Kde slunce proniká dovnitř, oslnivě září po hebkých sněhových závěsech posetých svítícími krystalky, odráží duhové jiskry a pobíhá po visících ledových lustrech, nad něž skvostnější nevytvořilo lidstvo v největších chrámech na světě.

(...)

 

(Eduard Štorch, Volání rodu)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist