Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

12
Sivcův Vražek

Ani jsem nepozoroval, jak jsme s Toropeckou přepsali hru. Nedovedl jsem si zatím představit, co bude dál, ale osud mě předešel. Kljukvin přivezl dopis:

„Velevážený Leontiji Sergejeviči!

(Proč ksakru ze mě chtějí mermomocí mít Leontije Sergejeviče? Asi se to líp vyslovuje. Ale na tom konečně nezáleží!)

Bude nutné, abyste přečetl svou hru Ivanu Vasiljeviči. Dostavte se proto do Sivcova Vražku v pondělí třináctého ve dvanáct hodin.

Váš hluboce oddaný Foma Striž“

Dopis mě neobyčejně vzrušil, věděl jsem, jak je závažný. Oblékl jsem si tvrdý límec, modrou kravatu a šedý oblek. Nebylo těžké se rozhodnout, je to můj jediný slušný oblek.

Budu si počínat zdvořile, ale důstojně, aby to proboha nevypadalo, že chci někomu podlézat.

Vzpomínám, že třináctého bylo hned nazítří a ráno jsem se setkal v divadle s Bombardovem.

Jeho rady mi připadaly nejvýš podivné. „Minete velký šedivý dům,“ začal, „a zahnete vlevo do uličky. Tam už to lehko najdete: ozdobná železná vrata a dům se sloupy. Z ulice není vchod, zabočíte za roh do dvora. Tam uvidíte chlapíka v dlouhém kožichu. Zeptá se vás: ‚Co byste rád?‘ a vy jenom řeknete: ‚Jsem ohlášen.‘“

„To je heslo?“ zeptal jsem se. „A co když na dvoře nikdo nebude?“

„Ale bude,“ odsekl Bombardov a pokračoval: „Za rohem, zrovna proti chlápkovi v kožichu stojí na špalkách auto bez kol a vedle kbelík. Jiný člověk bude mýt vůz.“

„Vy jste tam dnes byl?“ ptám se rozechvěle.

„Ne, před měsícem.“

„Tak jak víte, že někdo bude mýt auto?“

„Protože to dělá každý den a sundává kola.“

„A kdy Ivan Vasiljevič jezdí?“

„Nikdy.“

„Jak to?“

„A kam by jel?“

„Třeba do divadla.“

„Ivan Vasiljevič jezdí do divadla dvakrát do roka na generálky a to najmou drožkáře Drykina.“

„To jsou mi věci! A k čemu drožkáře, když má vůz?“

„Co když šofér za volantem dostane infarkt a vůz vjede řekněme někomu do okna?“

„A když se splaší kůň?“

„Drykinův kůň se jakživ nesplaší. Ten jde sotva noha nohu mine. Proti chlápkovi s kbelíkem jsou dveře. Půjdete nahoru po dřevěných schodech a narazíte na další dveře. Vejdete dovnitř a uvidíte černou bystu Ostrovského. Naproti jsou bílé sloupy a mramorově černá kamna. Děda ve válenkách sedí na bobku a zatápí.“

Rozesmál jsem se:

„Víte určitě, že sedí na bobku?“

„Stoprocentně,“ odpověděl suše Bombardov.

„To schválně prověřím!“

„Prověřte. Děda se vás zeptá vyplašeně: ‚Kampak?‘ a vy řeknete…“

„Jsem ohlášen.“

„Správně. Pak vám navrhne, abyste si odložil. Vejdete do předsíně, kde vás uvítá ošetřovatelka slovy ‚Co si přejete‘ a vy odpovíte…“

Přikývl jsem.

„Ivan Vasiljevič se vás nejdřív ze všeho zeptá, čím byl váš otec. Čímpak byl?“

(...)

(Michail Bulgakov, Divadelní román)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville