Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub) za 528 238 Kč (-55%)
Náhodná ukázka:
Piráti
Nemůže každý pravdu vidět, ale každý může být pravda.
Franz Kafka
Smrtelné zranění bylo divné a nebožtík byl dosud teplý. Dr. Seifert řekl:
„Úder zleva, patrně tupým předmětem, jenže to mi není jasné. Nevypadá to na tvrdý předmět. Snad gumový obušek, ale na to je stopa skoro moc úzká. Je to divný.“
A divný byl i nebožtík. Ležel na temném schodišti malostranského domu z osmnáctého století, nad hlavou, položenou ve velmi nepřirozeném úhlu na pravém rameni, se mu přičinlivě skláněl praporčík Pudil a poručík se přistihl při pocitu, že k zavražděnému starci vlastně nic necítí. Zastyděl se, že už tak okoral. Kdysi, ještě nedávno, připadala mu každá oběť vraždy jako tragicky nedokončený román. Stařec s přeraženým krkem v něm vzbudil jiný dojem. Jako by tu někdo v záchvatu vzteku zničil kádrový posudek.
Praporčík vzhlédl od mrtvého:
„Tak jestli tohle neni karáte, soudruhu, tak ať visim. Přesně takovýhle modřiny nám ukazovali v kurzu!“
~ ~ ~
Ta věta zněla poručíkovi v uších, ještě když jim domovník otevřel dveře nebožtíkova bytu. Praporčík zavětřil. Byt sestával z pokoje a kuchyně a pokoji vévodil veliký dekret v rámu, do jakých se kdysi dávaly portréty hraběnek.
MĚSTSKÝ VÝBOR SVAZU ČESKOSLOVENSKO-SOVĚTSKÉHO PŘÁTELSTVÍ
V PRAZE
JMENUJE s. FRANTIŠKA NOVOTNÉHO
ZA DLOUHOLETOU OBĚTAVOU PRÁCI
U PŘÍLEŽITOSTI JEHO
PĚTASEDMDESÁTÝCH NAROZENIN
ČESTNÝM ČLENEM
Jiné dekrety na stěnách pokoje nevisely. Poručík si pomyslel, že životní dílo nebožtíkovo neocenili zvlášť výrazně. Čím vlastně byl?
„Úřadoval na ministerstvu těžkýho strojírenství,“ informoval je domovník. „Ale už byl patnáct let v penzi. Asi osm let dělal sice pracujícího důchodce. Pak už to ale nešlo.“
Praporčík zdvihl ze stolu zvláštní předmět a podržel jej ve světle, které proudilo do pokoje dost špinavým oknem. Předmět se zaleskl. Byla to pobronzovaná busta z papírmaše, jaké se už dlouho – aspoň veřejně – nevyskytovaly. Praporčík zíral na matně lesklého generalissima s úctou. Potom, současně s poručíkem, pohlédl na stěnu naproti té, co byla ozdobena dekretem. Visel na ní portrét člověka, jemuž říkali první dělnický prezident.
A nad psacím stolem byla ještě jedna devocionálie z panteonu. Fotografie, opatřená v levém rohu smuteční páskou. Muže na fotografii poručík neznal. Chtěl se na něho zeptat domovníka, ale než to stačil udělat, ozval se za ním Málkův hlas:
„Josef! Mrkni se na tohle!“
Poručík se otočil. Málek držel v ruce věc ještě neobvyklejší, než byla generalissimova busta. Vypadala trochu jako vojenský radiopřijímač, vybíhala z ní šňůra se sluchátky, ale pak ještě jedna šňůra a na jejím konci okrouhlý placatý předmět s gumovým ráfkem. Právě ten Málek významně ukázal poručíkovi.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů