Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Arthur Dobb
NON SERVIAM

(Pergamon Press)

Kniha profesora Dobba pojednává o personetice, o níž se finský filozof Eino Kaikki vyslovil, že je to nejkrutější věda, jakou kdy člověk vymyslel. Dobb, který patří k nejvýznamnějším současným personetikům, tento názor sdílí. Nelze se vyhnout závěru, říká, že personetika je ve své praxi nemorální; jedná se však o činnost, která, ač se příčí etickým zásadám, je pro člověka životně nutná. Ve výzkumu se nelze vyhnout svého druhu bezohlednosti a znásilňování přirozených reflexů, a když už nikde jinde, tak právě zde se hroutí mýtus o naprosté nevinnosti vědce jako analytika faktů. Jedná se o vědní obor, kterému se přece s emfatickou nadsázkou říká experimentální teogonie. Recenzenta, pravda, poněkud překvapuje fakt, že když se před devíti lety celá tato věc řádně rozvířila v tisku, byla veřejnost senzačními výsledky personetiky přímo šokována, ačkoli se zdálo, že v naší době už nic nepřekvapí. Ozvěna Kolumbova objevitelského činu zněla celými staletími, zatímco ovládnutí Měsíce se v obecném povědomí bralo za pár týdnů bezmála jako banální fakt. Název pochází ze dvou latinských slov: persona - osobnost a genesis - ve významu stvoření, tvorby. Tento obor vznikl jako pozdější odvětví kybernetiky a psychoniky osmdesátých let, skřížených s intelektronickou praxí. O personetice ví dnes kdekdo - kdybyste zastavili náhodného chodce na ulici, jistě by vám řekl, že se jedná o výrobu umělých bytostí. Odpověď nemá opravdu daleko ke skutečnosti, ačkoliv ani zdaleka nevystihuje její podstatu. V současné době máme k dispozici téměř stovku personetických programů. Před devíti lety vznikala v počítačích osobnostní schémata a primitivní zárodky "řadového" typu, tehdejší generace počítačů dnes již muzeální hodnoty pro opravdovou výrobu personoidů ještě nevytvářely sdostatek možností.

Její teoretickou možnost vycítil již Norbert Wiener, což dosvědčují pasáže z jeho poslední knihy Tvůrce a robot. Pravda, zmiňoval se o tom napůl žertem, ale humor těchto úvah měl v podtextu dosti ponuré předtuchy. Wiener však nemohl předvídat to, co se stane za dvacet let. - K nejhoršímu došlo, tvrdí sir Donald Acker, - když v Massachusettském technologickém institutu dokázali realizovat co nejkratší spojení mezi vstupy a výstupy počítače…

V současné době je možné vybudovat "svět" pro jeho budoucí "obyvatele" za dvě hodiny. Neboť právě tak dlouho trvá vložení některého z plnohodnotných programů (jako jsou třeba BAAL 66, CREAN IV nebo JAHVE 09) do počítače. Počátky personetiky načrtává Dobb jen rámcově s odkazem na historické prameny a pak, jako zkušený praktik - experimentátor, vypráví především o tom, jak pracuje on sám, což je dost podstatná záležitost, protože mezi anglickou školou, kterou Dobb reprezentuje, a americkou skupinou z Massachusettského technologického institutu panují dost značné rozdíly v metodice i cílech sledovaných výzkumem. Proces "týdne staženého do sto dvaceti minut" charakterizuje Dobb následovně. Nejdříve se do strojové paměti vloží minimální soubor dat. Znamená to, abychom zůstali v mezích jazyka srozumitelného laikům, že se tato paměť naplní "matematickou" surovinou. Tato surovina je pak protoplazmou "životního" vesmíru zatím ještě neexistujících personoidů. Bytostem, které přijdou na tento - strojový, číslicový svět, které v něm a výlučně v něm budou žít, jsme tedy již schopni zajistit prostředí s charakterem nekonečna. Proto se zde tyto bytosti nemohou cítit uvězněné ve fyzikálním smyslu, protože z jejich hlediska je toto prostředí bez hranic. Má pouze jeden rozměr, velmi podobný tomu, jenž je dán i nám, a tím je čas (ve smyslu jeho trvání). Tento čas však není s naším analogický, protože tempo jeho průběhu může být libovolně kontrolováno experimentátorem. Obyčejně se maximalizuje v úvodní fázi (takzvaného genezního oživení) tak, aby naše minuty odpovídaly celým aeonům, během nichž dochází k řadě postupných reorganizací a krystalizací - umělého vesmíru. Je to vesmír naprosto bezprostorový. Má sice rozměry, jejich charakter je však ryze matematický, a tedy, z objektivního hlediska, téměř "imaginární". Jsou prostě určitými důsledky axiomatických rozhodnutí programátora, na kterém také závisí i jejich počet. Rozhodne-li se třeba pro desetirozměrnost, bude to mít pro strukturu vytvářeného zcela odlišné důsledky, než když bude uvažovat pouze šest rozměrů; zde je třeba znovu důrazně připomenout, že se jedná o rozměry, které nemají nic společného s rozměry fyzikálního prostoru, ale pouze s abstraktními, logicky pravoplatnými konstrukcemi, s nimiž pracuje matematická systémová tvorba.

(...)

(Stanisław Lem, Dokonalá prázdnota)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville