Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Náhodná ukázka:

První kapitola

Pan Josef Giebenrath, překupník a obchodní agent, se nevyznačoval žádnými přednostmi nebo vlastnostmi, jimiž by předčil své spoluobčany Měl podobnějako oni rozložitou, zdravou postavu, obstojný komerční talent, spjatý s upřímnou, srdečnou úctou k penězům, dále obytný domek se zahrádkou, rodinný hrob na hřbitově, trochu osvícený, zplanělý vztah k církvi, přiměřený respekt k Bohu a vrchnosti a slepou podřízenost vůči železným zákonům měšťanské konvence. Leckdy vypil skleničku, ale nikdy se neopil. Kromě toho se pouštěl do ne zcela čistých obchodů, ale nikdy přitom nepřekračoval hranice toho, co bylo formálněpovoleno. Huboval na chudší lidi, že jsou to hladové krky, bohatším pak říkal náfukové. Byl členem měšťanského spolku a každý pátek chodil k Orlu koulet kuželky, dále pak vždy, když se peklo, a také na ragú a zabíjačkové polévky. Při práci kouřil laciné doutníky, po jídle a o nedělích jemnější druh.

Jeho vnitřní život byl životem maloměšťáka. To, co snad měl v sobě citlivého, už dávno pokryl prach a obsahovalo to sotva víc než tradiční, drsný smysl pro rodinu, pýchu na vlastního syna a příležitostný rozmar dávat nalít chudým. Jeho duševní schopnosti nepřesahovaly vrozenou, přísně vymezenou vychytralost a vypočítavost. Jeho četba se omezovala na noviny, a k tomu, aby pokryl svou potřebu uměleckých požitků, mu postačovalo každoroční ochotnické představení měšťanského spolku a mezitím návštěva nějakého cirkusu.

Byl by si mohl s libovolným sousedem vyměnit jméno a byt, aniž se něco změnilo. Také to, co uchovávala jeho duše nejhlouběji, nikdy neuhasínající nedůvěru ke každé nadřazené síle a osobnosti a instinktivní, ze závisti pramenící nepřátelství vůči všemu nevšednímu, svobodnějšímu, jemnějšímu, duchovnímu, sdílel se všemi ostatními tatíky města.

Ale už dost o něm. Jen náramný ironik by dokázal vypodobit tento plochý život a jeho neuvědomělou tragičnost. Tento muž však měl jediného syna, a o něm budeme hovořit.

Hans Giebenrath byl bezpochyby nadané dítě; postačilo podívat se na něj, jak byl jemný a od ostatních odlišný. Malé hnízdo ve Schwarzwaldu jinak podobné figurky nevykazovalo, nikdy odtud nevyšel člověk, který by dokázal pohlédnout, nebo dokonce působit za hranice nejužšího domova. Bůhví odkud chlapec vzal ty vážné oči, to bystré čelo a tu noblesu v chůzi. Zdědil to snad po matce? Ta už léta byla po smrti, a dokud žila, nikdo na ní nepozoroval nic nápadného, než že byla stále stonavá a ustaraná. Otec v úvahu nepřicházel. A tak tedy skutečně jednou přeskočila tajemná jiskra shora do starého hnízda, odkud po osm či devět staletí vzcházelo mnoho zdatných občanů, ale ještě nikdy talent nebo génius.

Moderně školený pozorovatel by byl mohl s poukazem na neduživou matku a na majestátní věk rodu hovořit o hypertrofii inteligence jako o symptomu nastávající degenerace. Ale město bylo tak šťastné, že v něm lidé tohoto druhu nežili, a jen ti mladší a chytřejší mezi úředníky a učiteli měli díky článkům v tisku nejasnou představu o existenci “moderního člověka”. Tam ještě bylo možné žít a být vzdělaný, a přitom nevědět, co pravil Zarathustra; manželství byla solidní a často šťastná a celý život měl nenapravitelně staromódní ráz. Ti zazobaní měšťané, žijící v teplíčku, z nichž někteří se za posledních dvacet let stali z řemeslníků továrníky, sice před úředníky smekali a vyhledávali s nimi kontakt, mezi sebou jim ale říkali škrabáci z Nemanic. Je zvláštní, že přesto neznali větší ctižádost, než dát syny na studia a posléze je proměnit v úředníky. Bohužel to zůstalo skoro vždy jen krásným, nesplněným snem, protože už latinskou školou potomkové procházeli většinou jen s velkým vzdycháním a s několikerým propadnutím.

(...)

 

(Hermann Hesse, Pod koly)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist