Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

KAPITOLA SEDMÁ
V DOMĚ TOMA BOMBADILA

Čtyři hobiti překročili široký kamenný práh, zůstali stát a mžourali. Byli v dlouhé nízké síni plné světla lamp houpajících se ze stropních trámů; na stole z tmavého leštěného dřeva kromě toho plálo mnoho vysokých žlutých svící.

V křesle na druhém konci, tváří ke dveřím, seděla žena. Dlouhé žluté vlasy se jí vlnily po ramenou, háv měla zelený jako mladé rákosí, stříkaný stříbrem jako kapkami rosy; pás byl zlatý, z tepaných lilií, mezi nimiž se proplétaly pomněnky. U nohou v širokých zelených a hnědých hliněných mísách plavaly lekníny, takže se zdálo, jako by trůnila uprostřed jezírka.

„Vejděte, dobří hosté!“ řekla, a když promluvila, poznali, že to byl její jasný hlas, který slyšeli zpívat. Plaše popošli kousek do pokoje a začali se hluboce klanět. Připadali si podivně zaražení a neohrabaní jako lidé, kterým, když zaklepali na dveře chalupy s prosbou o trošku vody, otevřela mladá elfí královna oděná kvítím. Ale než mohli otevřít ústa, přeskočila lehce mísy s lekníny a se smíchem se jim rozběhla vstříc; háv jí v běhu šelestil jako vítr v rozkvetlých luzích u řeky.

„Pojďte, lidičky drazí!“ řekla a uchopila Froda za ruku. „Smějte se a veselte se! Já jsem Zlatěnka, dcera Řeky.“ Pak lehce prošla kolem nich, zavřela dveře, postavila se zády k nim a rozepjala bílé paže. „Nechme noc zavřenou venku!“ řekla. „Bojíte se snad ještě mlhy, stínů stromů, hluboké vody a nevkročených zvířat? Nebojte se ničeho! Dnes v noci jste přece pod střechou Toma Bombadila.“

Hobiti na ni hleděli s úžasem; podívala se na každého z nich a usmála se. „Krásná paní Zlatěnko!“ řekl konečně Frodo a cítil v srdci radostné pohnutí, které sám nechápal. Stál, jako někdy stával očarován elfími hlasy, jenže kouzlo, které teď na něm spočinulo, bylo jiné: méně pronikavá a vznešená rozkoš, avšak hlubší a bližší srdci smrtelníka; podivuhodná, a přece ne cizí. „Krásná paní Zlatěnko!“ opakoval. „Teď je mi jasná radost, která se skrývala v písních, které jsme slyšeli.

Štíhlý proutek vrbový, tichá voda šerá!
Rákos v tůni oživlý! Sličná Říční dcera!
Jarní vzduch a letní čas, jaro vždycky znova!
Vítr vodopádu! Smích, jenž se v listí schoval!“

Najednou se zarazil a zakoktal se, ohromený tím, co říká. Zlatěnka se však zasmála.

„Vítejte!“ řekla. „To jsem nevěděla, že nárůdek z Kraje má tak sladkou řeč. Ale vidím, že jste Přítel elfů: prozrazuje to svit ve vašich očích a jasný hlas. To je ale veselé setkání! Posaďte se a počkejte na pána domu! Nebude mu to dlouho trvat. Stará se o vaše unavené poníky.“

Hobiti se rádi posadili do nízkých židliček s rákosovými sedadly, zatímco Zlatěnka připravovala stůl; očima ji sledovali, protože útlý půvab jejích pohybů je plnil tichou blažeností. Odněkud zpoza domu se ozýval zpěv. Co chvíli zaslechli mezi spoustou tralalání a hopsasání opakující se slova:

(...)

(J.R.R. Tolkien, Pán prstenů 1 - Společenstvo prstenu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville