Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

KDE TO JSME?

Otevřel jsem oči a cítil jsem, jak mě kolem pasu svírá silná vůdcova paže.

Druhou rukou podpíral Hans strýce. Nebyl jsem nijak vážně zraněn, spíš celý jako rozlámaný. Viděl jsem, že ležím na svahu nějaké hory, dva kroky od propasti, do níž by mě nejmenší pohyb svrhl. Užuž jsem se řítil po svahu kráteru, ale Hans mě před jistou smrtí zachránil.

„Kde to jsme?“ ptal se strýc, který byl velmi rozezlen tím, že se octl na zemi.

Lovec pokrčil rameny na znamení naprosté bezradnosti.

„Na Islandu?“ řekl jsem.

„Nej,“ odpověděl Hans.

„Jak to, že ne?“ zvolal profesor.

„Hans se mýlí,“ řekl jsem a zdvihl jsem se. Po nesčetných překvapeních této cesty nám bylo připraveno překvapení další. Očekával jsem, že spatřím horu pokrytou věčným sněhem, že uprostřed pusté severské krajiny uvidím bledý svit polární záře. Ale proti všemu očekávání strýce, Islanďana i mne jsme leželi na svahu jakési hory, vyprahlé žhavým sluncem, které nás zalévalo svým žárem.

Nechtěl jsem věřit vlastním očím. Ale žár, jemuž bylo mé tělo vystaveno, nepřipustil žádné pochyby. Vyšli jsme napůl nazí z kráteru, a slunce, od něhož jsme dva měsíce nic nežádali, projevilo svou štědrost v teple, zalévalo nás ve vlnách nádherné záře. Chtěl jsem být přinejmenším na Špicberkách a neměl jsem chuť od toho upouštět.

První promluvil profesor:

„Tady to opravdu nevypadá jako na Islandu.“

„A co ostrov Jeana Mayena?“ zeptal jsem se.

„Ani ten ne, chlapče. Tohle není vůbec severská sopka s žulovými svahy a se sněžnou čepicí.“

„A přece…“

„Jen se podívej, Axele!“

Nad našimi hlavami ve výši nejvýše sta stop se otvíral kráter sopky, z něhož každou čtvrt hodiny vyšlehoval s prudkým výbuchem sloup plamenů s balvany pemzy, s popelem a s lávou. Cítil jsem záchvěvy sopky, která dýchala jako velryby a vyvrhovala občas svou obrovskou nozdrou oheň a vzduch. Pod kráterem stékaly po dost strmém svahu koberce sopečných hmot a táhly se do hloubky sedmi až osmi set stop. Úpatí vulkánu mizelo v houští zeleného porostu, v němž jsem poznával olivy, fíkovníky a vinnou révu obtíženou zardělými hrozny.

Takhle přece nevypadá arktický kraj! To jsem musel uznat.

Když zrak obhlédl zelený kruh, ztrácel se v nádherné vodě širého moře nebo jezera, které z této kouzelné země dělalo ostrov široký sotva několik mil. Na východě byl malý přístav a u něho několik domků. V něm se na modrých vlnách kolébalo něco málo lodí různých tvarů. Za přístavem vystupovalo z vodní pláně množství ostrůvků. Bylo jich tolik, že připomínaly velké mraveniště. Na západě se skláněly k obzoru vzdálené břehy. Na některých se tyčily půvabné modravé pahorky, na jednom vzdálenějším místě se zdvihala neobyčejně vysoká hora s chocholem par na vrcholu. Na severu jiskřila pod slunečními paprsky nesmírná vodní plocha z níž tu a tam čněly vrcholy stožárů nebo oblá, větrem nadmutá plachta.

Nečekanost této podívané byla ještě zesílena její úžasnou krásou.

(...)

(Jules Verne, Cesta do středu Země)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville