Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -40% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

Akce tohoto týdne:

Franz Kafka: balíček 14 elektronických knih (PDF+ePub)     za 478  215 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Malá paní

Je to jedna malá paní; ač od přírody velice štíhlá, přece chodí silně sešněrovaná; vídám ji pořád v jedněch šatech, jsou ze žlutavě šedé látky tak trochu barvy dřeva a je na nich několik střapců či přívěsků podobných knoflíkům v téže barvě; bývá vždy bez klobouku, její matně světlé vlasy jsou hladké a nikoli nepořádné, ale uvolněné. Ačkoli nosí šněrovačku, pohybuje se lehce, přehání ovšem tu pohyblivost, ráda nosí ruce v bok a zničehonic překvapivě rychle otočí tělem na stranu. Abych vyjádřil dojem, který na mne dělají její ruce, musím říci, že jsem ještě neviděl ruku, jejíž jednotlivé prsty by byly tak výrazně od sebe odděleny jako její; avšak její ruka nemá vůbec žádnou anatomickou zvláštnost, je to naprosto normální ruka.

Nuže, tato malá paní je se mnou velice nespokojena, pořád proti mně něco má, pořád jí ubližuji, ustavičně ji popouzím; kdyby se dal život rozdělit na nejmenší částečky a každou částečku by bylo možno posuzovat zvlášť, určitě by každá částečka mého života v ní budila pohoršení. Často jsem přemýšlel, proč ji tak pohoršuji; možná, že všechno na mně odporuje jejímu smyslu pro krásu, citu pro spravedlnost, jejím zvyklostem, jejím tradicím, jejím nadějím, jsou takové navzájem si odporující povahy, ale proč ona tím tolik trpí? Vždyť mezi námi není vůbec žádný vztah, který by ji nutil, aby kvůli mně trpěla. Stačilo by jen, aby se rozhodla, že se na mne bude dívat jako na docela cizího člověka, jímž také jsem, a já bych se takovému rozhodnutí nebránil, naopak bych je velice uvítal, jen by se musela rozhodnout, že zapomene na mou existenci, již jsem jí přece nikdy nevnucoval a vnucovat nebudu - a bylo by po všem trápení. Nehledím přitom na sebe ani na to, že její chování je pochopitelně i pro mne trapné, nehledím na to, protože uznávám, že všechna ta trapnost není ve srovnání s jejím trápením ničím. Přičemž je mi ovšem naprosto jasné, že tu nejde o utrpení z lásky; nijak jí nezáleží na tom, aby mě učinila lepším, zejména když vše to, co proti mně má, není takového rázu, aby to nějak narušilo můj životní úspěch. Jenže o můj životní úspěch se ona nestará, stará se jedině o svůj osobní zájem, totiž pomstít se za muka, která jí působím, a zamezit muka, která jí v budoucnu ode mne hrozí. Už jednou jsem se jí pokoušel naznačit, jak nejlépe skoncovat s těmi mrzutostmi, ale tak jsem ji rozvzteklil, že už ten pokus nikdy nebudu opakovat.

Též na mně leží, abych tak řekl, jistá odpovědnost, neboť ačkoli je mi ta malá paní cizí a ačkoli jediným vztahem mezi námi je zloba, kterou já v ní vzbouzím, či spíše zloba, která se v ní proti mně vzbouzí, přece jen mi nemůže být lhostejné, jak očividně touto zlobou i tělesně trpí. Tu a tam, poslední dobou stále častěji, mi docházejí zprávy, že byla zase po ránu celá bledá, nevyspalá, že ji trápily bolesti hlavy a skoro nemohla pracovat; dělá tím starosti příbuzným, hledají příčiny toho stavu v tom či onom a doposud je nenašli. Jedině já je znám, je to ona stará a pořád nová zloba. Starosti příbuzných ovšem nesdílím; ona je silná a nezlomná; kdo se dovede tak hněvat, ten patrně dovede i překonat následky hněvu; mám dokonce podezření, že alespoň zčásti - své utrpení předstírá, aby tak soustředila podezření lidí na mne. Je příliš pyšná, aby otevřeně řekla, jak ji má existence trýzní; připadalo by jí, že se ponižuje, kdyby se kvůli mně dovolávala druhých; zabývá se mnou jedině z odporu, z neutuchajícího, věčně ji pohánějícího odporu; hovořit o této nečisté záležitosti ještě i veřejně, to by bylo příliš mnoho na její stud. Avšak také naprosto mlčet o věci, jejíž nepřetržitý tlak na ni doléhá, je na ni příliš mnoho. A tak to s ženskou vychytralostí zkouší střední cestou; mlčky, pouze vnějšími náznaky tajného utrpení chce tu záležitost přivést před soud veřejnosti. Snad dokonce doufá, že jestliže na mne jednou veřejnost zplna upře svůj zrak, vyvstane proti mně všeobecná veřejná zloba, jež mě svými značnými mocenskými prostředky odsoudí s naprostou konečností a mnohem pádněji a rychleji, než by to dokázala její přece jen poměrně chabá soukromá zloba; potom se však ona stáhne, oddychne si a obrátí se ke mně zády. Nuže, chová-li opravdu takové naděje, pak se mýlí. Veřejnost nepřevezme její úlohu; veřejnost mi nikdy nebude mít tak nekonečně mnoho co vyčítat, i když mě vezme pod svou nejsilnější lupu. Nejsem tak zbytečný člověk, jak si myslí; nechci se vychloubat, zvlášť v této souvislosti ne; i když se snad nevyznačuji žádnou obzvláštní užitečností, určitě nebudu nikomu nápadný ani jejím nedostatkem; jen pro ni, jen v jejích skoro bělostně sálajících očích jsem takový, nikoho jiného o tom nedokáže přesvědčit. Mohu teď být v tomto ohledu docela klidný. Nikoli, přece jen nikoli; neboť jestliže skutečně vejde ve známost, že z mého chování přímo ochořela, a někteří slídilové, právě ti nejsnaživější donašeči, to už málem prohlédli, nebo se aspoň tváří, že to prohlédli, a přijdou lidé a zeptají se, proč tu ubohou malou paní trýzním svou nenapravitelností a chci-li ji snad dohnat až k smrti, a kdy už budu mít konečně tolik rozumu a prostého lidského soucitu, abych s tím přestal - jestliže se mne lidé takto zeptají, bude nesnadné jim odpovědět. Mám se pak přiznat, že nijak zvlášť nevěřím oněm příznakům nemoci, a mám tak vzbudit nepříjemný dojem, že ve snaze zbavit se viny obviňuji druhé a ještě k tomu tak nepěkným způsobem? A mohl bych snad vůbec otevřeně říci, že i kdybych věřil, že je skutečně nemocná, neměl bych ani v nejmenším soucit, protože ta žena je mi přece úplně cizí, a vztah, který je mezi námi, vytvořila pouze ona a jen ona ho udržuje? Nechci tvrdit, že by mi neuvěřili; spíše by mi ani nevěřili, ani věřili; vůbec bychom se nedostali k tomu, aby na to došla řeč; pouze by si zaznamenali, co jsem jim odpověděl o té slabé, choré ženě, a to by pro mne bylo málo příznivé. V tom případě stejně jako při jakékoli jiné odpovědi by mi zatvrzele překážela neschopnost lidí potlačit v takovém případě podezření z milostného vztahu, ačkoli je nanejvýš zřejmé, že tento vztah zde není, a kdyby byl, že by vycházel spíš ode mne, neboť já bych byl přese všechno schopen obdivovat tu malou paní pro její pohotový úsudek a neumdlévající důslednost, nebýt toho, že jsem právě jejími přednostmi ustavičně trestán. U ní však není ani stopy po přívětivém vztahu; v tom je upřímná a pravdivá; je to má poslední naděje; ani kdyby se jí hodilo do válečného plánu namluvit lidem, že ke mně takovýto vztah chová, nezapomněla by se do té míry, aby něco podobného učinila. Avšak veřejnost, která je v tomto směru naprosto tupá, setrvá při svém mínění a vždy rozhodne proti mně.

(...)

 

(Franz Kafka, Umělec v hladovění)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist