Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Krčín

Roku 1561, za vlády Ferdinandovy, stála blízko dvora Laptáče krásná hospoda. Měla v průčelí sedm oken, v boku sad s kolničkou pro povozy panstva a na druhé straně pěknou, čistou stáj. Ta hospoda se nazývala Smolnice, ale proč a zač, to nikdo nevěděl. Podle mínění pocestných lidí a chasníků, kteří se tam zastavovali, mohla se vhodněji a lépe jmenovati třeba Ráj nebo Útěcha nebo Sladký spánek. Hospodařila tam totiž šenkýřka tak mladá, tak hezká, tak přívětivá a mravů tak podivuhodně líbezných, že po ní kdekdo toužil. Mladíci v nohavicích na prasknutí a břicháči s černou bradou, chlapiska s mečem, kupci, šejdíři a krátce každý, kdo ji zhlédl, byl do ní poblázněn. Jednomu se líbily prý její dolíčky ve tvářích, druhému oči, třetímu lokty zužující se k zápěstí, čtvrtému ňadra, pátému její hlas a dvacátému pružný, lehký krok. To všechno byly ovšem pouhé výmluvy, neboť lidé jsou povinni mluviti o svých láskách a o svých zálibách se zdrženlivostí. Kdyby ti chlapíci zamilovaní kápli božskou, mohli se s velkou snadností shodnout na tom, co je přitahuje. Jestliže o tom mlčeli, bylo to jen proto, že se nesluší mluvit o těch krásných věcech, které skrývala jejich šenkýřka pod sukněmi. Někteří z těch halamů si ji aspoň představovali v posteli, jak leží s copem pohozeným na polštáři, jak zvedá bradu, jak přivírá oči a jak se usmívá, tisknouc si na hruď košili.

Paní, která hospodařila na řečené Smolnici, byla vdova. Táhlo jí na dvacátý rok a její manžel zemřel asi po čtyřech měsících soužití, o němž se nedá říci, že bylo šťastné, neboť hospodský byl neduživec, skrblík a bázlivá zaječí duše. Po celý svůj život si naříkal na bolesti v krajině jaterní, měl namodralou tvář a vzdutý život. Stával před prahem s dlaní přiloženou na bolestivé místo nebo si opékal bok u krbu nebo shrben nad truhlíkem nořil prsty do sedmi kop stříbrňáků. Někdy je obracel v dlani, někdy si jimi cinkal a jindy ho jímala strašná úzkost, že v těch sedmi kopách chybí jeden penízek. Tu změnil barvu, jako tu a tam vídáme u krocana, na čele mu vyrazil pot. Pane můj, strůjce všehomíra, kdo mi ukradl ten nejkrásnější, nejlesklejší, nejznamenitější penízek stříbrňáček? Který vrah to míří na mé srdce, na můj opasek, na mou kapsičku? „A to se podívejme! Ukaž, starouši,“ pravila jednou při podobné příležitosti mladá šenkýřka, „ty tady v té truhlici máš peněz jako pan biskup ze Zlaté Koruny.“ Řkouc to, přitočila se k němu a vrtíc zadkem snažila se nahlédnouti do šenkýřovy pokladnice.

Tu starý přirazil svým břichem zásuvku, a položiv ruce na desku stolku, lehl si na ni. Bradu na roztažených prstech, zíral potom na svou mladou ženu a dýchal přitom jako kovářský měch. „Ty čertice a lehkomyslná ženo,“ řekl, „copak myslíš, že tady mám? Pár mizerných grošů, pár utrhaných knoflíků, pár nanicovatých střípků a vedle toho křídu na dluhy.“ Tuto lakotu, tuto svou zatrolenou vlastnost šibalskou získal pan Eustach dědictvím po svých předcích. Sál ji s mlékem mateřským, vdechoval ji v jirchářské dílně svého pana otce a pohonil se v ní, sestavuje s ním účetní knihy. Když dospěl, byl z něho lakomec tak kovaný, že se mu na světě vyrovnala jen jediná bytost. Kdo? Arab? Žid? Armén? Nebo snad Řek? Ne. Jeho sestřička Kateřina Slepičková. Jeho starší sestra Káča Zubanice. Musíme tu prokletou opici jmenovat pravým jménem, neboť nikdo jí neříkal jinak. Kateřina! Hrome, to vznešené jméno zní jako zvon. To by vám vnuklo představu čistotné vzpřímené slečny plných boků s copanem propleteným zlatou nitkou. Ne, ne, šlo o Kačenu, o holčici hubenou jako násada koštěte, o holčici ukoptěnou, zlou, hádavou, slejškovitou, drzou, mrňavou, křivou. Představte si, že měla na hlavě pár chloupků v několika řadách, že měla dlouhý nos s hrbéčkem uprostřed a zuby jako mlýnské kameny. Když zestárla, nebylo nad ni jedovatější ženštiny, a když jí táhla padesátka, stala se z ní babice lidem tak protivná, že i staří chlapíci rybníkářští (a to, jak víte, je chasa, která něco snese) před ní zavírali oči, když ji měli potkat po krumlovských uličkách, a mnohý z nich říkal, že ho pohled na tu ohyzdu zraňuje, jako když pěst znenadání dolehne na jeho bradu.

(...)

(Vladislav Vančura, Občan Don Quijote a jiné prózy)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville