Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Referát o příští jubilejní výstavě^[1]

Bylo ticho. Seděli jsme každý na svém obvyklém místečku. Já díval se při bílém „astrálním“ světle, vycházejícím ze stropu – je ku podivu, jak rychle opanovalo toto teprve as před rokem vynalezené světlo každičkou domácnost – já díval se na fotogram, nalézající se v čele večerního (6) vydání „Národních listů“, a obrazící dnes ráno zrovna nad Pernambukem v oblacích svedenou první „vzduchovou bitvu“. A moje ženuška, které se dnes nebylo chtělo do divadla, seděla ve svém „poslušném“ křesle a bavila se – nu tedy posloucháním. Byla si z mahagonové naší fonotéky vybrala několik voskových plášti a teď si dávala od nich povídat nebo zpívat nebo co.

Pohlížel jsem chvilkami na ni přes noviny, patrně ji teď něco zajímá zcela zvláště. Už po třetí si šroubeček otočila zpátky! Na tváři jí sedí úsměv a někdy šlehne, jakoby mimovolně, okem po mně, a tu se úsměv ještě zšíří – snad se nebaví čímsi na můj úkor?

„Poslouchej, Márinko, mně se zdá, že provozuješ teď proti mně nějakou faleš!“

„Faleš? Pročpak! Já tě poslouchám“.

„To by bylo po prvé, co jsme svoji…“

„Ticho!… Hehe! Poslouchám tě, jak jsi zpívával s maminkou večer ‚Již jsem dost pracoval…‘ Křičíš, že není ani maminku slyšet… Ale při ‚už jsem svázán ukrutně provazy‘ začíná se ti sopránek lámat… A při ‚ach nastojte, krev má všudy teče‘ už bečíš… hehehe…! Maminka tě konejší…“ „No tak počkejme trochu… vždyť můžeme počkat…!“ „Poslouchej – ty jsi měkký, zrovna jako kaše!“ A vstala z křesla.

„Mari…!“

„Je to pravda! Dokud jsem tě neznala blíž, myslívala jsem: To musí být drsný balbous…“

„Copak nebečí dítě každé…?“

„I mlč! Vždyť jsi podnes takový… hned se ti zadrhne hlas!“

„To není pravda!“

„Mám vyndat – tvoje vyznání lásky?“ a tvářila se, jako by chtěla přikročit k fonothéce. Ale přistoupla rychle ke mně, otočila mi bílé své ručičky kolem krku a…

* * *

Tato sice nepatrná, ale pro domácí můj život významu plná scéna udála se včera, dne 19. září r. 1921. Totiž – mohla by se udát roku 1921, kdybych např. se dnes znovu narodil, zase tak rosť a žil, jako jsem už jednou rost‘ a žil, ale měl v životě trošičku lepší štěstí, byl se někdy tak v 30. svém roce s nějakou Márinkou oženil… atd.

Nu ano – po 30 letech! Jakpak to může vlastně dlouho trvat, a fonograf se rozkročí už do praktického života! Vždyť už dnes, má-li Edisonův kluk tolik už rozumu, může si poslechnout, jak že před rokem bečel! A Stanley a Stanleyka mohou si třeba den co den vyslechnout, jak při jejich svatbě zvony hučely, varhany hrály, a sborové zpěvy zněly!

(...)

(Jan Neruda, Praha)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville