Náhodná ukázka:

33. PADĚLKY

„Charlie, pořád máme doma společnost, o které nepotřebuješ nic vědět. Já vím, že už jsi Renesmé týden neviděl, ale návštěva teď prostě není dobrý nápad. Co kdybych Renesmé přivezla já k tobě?“

Charlie tak dlouho mlčel, že jsem si říkala, jestli slyšel v mém zdánlivě bezstarostném tónu to napětí.

Pak ale zamumlal: „Nepotřebuju vědět, ach jo,“ a já jsem si uvědomila, že pomalu odpovídá jenom z ostražitosti vůči nadpřirozenu.

„Dobře, holčičko,“ souhlasil konečně. „Můžete přijet dneska dopoledne? Sue mi přiveze oběd. Je stejně zděšená z mého vaření, jako jsi byla ty, když jsi sem tenkrát poprvé přijela.“

Charlie se zasmál a pak si povzdechl nad starými časy.

„Dnešní dopoledne se mi skvěle hodí.“ Čím dřív, tím líp. Už jsem to i tak moc dlouho odkládala.

„Přijede s vámi Jake?“

Ačkoli Charlie nevěděl nic o vlčím otiskování, nikdo si nemohl nevšimnout pouta mezi Jacobem a Renesmé.

„Asi ano.“ Nepadalo v úvahu, že by se Jacob nechal dobrovolně připravit o dopoledne s Renesmé bez pijavic.

„Možná bych měl pozvat taky Billyho,“ uvažoval Charlie. „Ale… hmm. Asi až jindy.“

Poslouchala jsem Charlieho jenom na půl ucha – sice mi neunikla zvláštní nechuť v jeho hlase, když mluvil o Billym, ale nestarala jsem se, co za tím vězí. Charlie a Billy jsou dospělí; jestli spolu mají nějaké neshody, vyřeší si je sami. Já mám hlavu plnou mnohem důležitějších věcí.

„Tak se za chvíli uvidíme,“ řekla jsem mu a zavěsila.

S tímhle výletem šlo o víc než jen o ochranu mého otce před podivně namíchanou skupinou sedmadvaceti upírů – kteří všichni přísahali, že nezabijí nikoho v dosahu pěti set kilometrů, ale přesto… Žádný člověk by se k nim radši neměl přibližovat. Ale taky jsem měla výmluvu pro Edwarda: že jedu s Renesmé k Charliemu, aby ho náhodou nenapadlo vydat se sem. Byla to dobrá záminka k opuštění domu, pro něž jsem ovšem měla jiný důvod.

„Proč si nemůžeme vzít tvoje ferrari?“ brblal Jacob, když za mnou přišel do garáže. Už jsem seděla s Renesmé v Edwardově volvu.

Edward už dostal možnost odtajnit moje auto na potom; ale jak tušil, nedokázala jsem projevit odpovídající nadšení. Jistě, bylo krásné a rychlé, ale mě bavilo běhat.

„Je příliš nápadné,“ odpověděla jsem. „Mohli bychom jít pěšky, ale to by Charlieho vyděsilo.“

Jacob něco zabručel, ale sedl si na přední sedadlo. Renesmé si přelezla z mého klína k němu.

„Jak ti je?“ zeptala jsem se ho, když jsme vyjeli z garáže.

„Jak asi myslíš?“ zeptal se Jacob kousavě. „Jsem otrávenej ze všech těch smrdutejch pijavic.“ Viděl, jak jsem se zatvářila, a promluvil, než jsem stihla odpovědět. „Jo, já vím, já vím. Jsou to dobráci, jsou tu na pomoc, všechny nás zachrání. Atakdále atakdále. Říkej si, co chceš, ale podle mýho jsou Drákula jedna a Drákula dvě děsivě děsiví.“

Musela jsem se usmát. Rumuni taky nebyli mí oblíbení hosté. „V tom s tebou souhlasím.“

(...)

(Stephenie Meyerová, Rozbřesk)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2025 Johanesville