Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

v neděli 8. července,

kdy si Emil vyhodil z kopýtka na lesňanské pláni

Alfréd, čeledín na Kočindě, měl moc rád děti. Zvlášť Emila. Emil dělal neplechu a byl to nezvedenec, ale o to Alfréd nedbal. Stejně měl Emila rád a vyřezal mu krásnou dřevěnou flintu. Vypadala přesně jako opravdovská flinta, ačkoliv střílet se z ní pochopitelně nedalo. Ale Emil křičel: „Pang, pang!“ a střílel tak, že se vrabci na Kočindě neodvážili několik dní ani ukázat. Emil miloval svou flintičku a v noci ji chtěl mít u sebe v posteli. „Já chci svou flintičku,“ křičel a zlobil se, když mu maminka přinesla místo ní jeho čepičku. „Já nechci čepičku,“ křičel Emil na celé kolo, „chci svou flintičku!“ A tak ji dostal.

Ano, Emil měl svou flintičku strašně rád a ještě radši měl Alfréda, který mu flintu udělal. Proto nebylo divu, že Emil plakal, když se Alfréd z ničeho nic musel vydat na lesňanskou pláň na execírku. Ty asi nevíš, co je to execírka, viď? Tak se za starých časů říkalo vojenskému cvičení. Všichni čeledíni z Javorova a odevšad museli na execírku učit se vojančině.

„A to si s tím musí vzpomenout právě teď, když budeme svážet seno,“ hudroval Emilův tatínek.

Vůbec se mu nezamlouvalo, že Alfréd odejde uprostřed senoseče, protože tehdy mívali na Kočindě velice napilno. Ale o tom, kdy pojedou javorovští mládenci na lesňanskou pláň učit se vojančině, nerozhodoval Emilův tatínek, ale král a jeho generálové. Ostatně po vyučení se měl Alfréd zase vrátit domů, a execírka netrvala dlouho. Takže Emil vlastně nemusel plakat, ale přesto plakal a Lina s ním. Protože Emil nebyl jediný, kdo měl Alfréda rád.

Alfréd neplakal. Říkal, že v Lesňanech si člověk může „vyhodit z kopýtka“ a užít náramné legrace. A když se s ním bryčka dala na cestu a všichni mu smutně mávali na rozloučenou, šklebil se od ucha k uchu a zpíval a povykoval, jen aby je zas trochu rozveselil. Zpíval jim tuhletu písničku:

„Na lesňanské pláni
ať se srdce brání
pokušení.
Tam já znám hezkou holku,
co tančívá se mnou polku
do setmění.
Trádyjadyjá, trádyjadyjá,
tralala la...“

Potom už Alfréda neslyšeli, protože Lina se rozbrečela na celé kolo a bryčka s Alfrédem záhy zmizela, v ohybu cesty.

Maminka se pokoušela Linu utěšit.

„Nebuď tak smutná, Lino,“ říkala jí. „Uvidíš, uteče to jako voda a 8. července bude na lesňanské pláni slavnost, tak tam pojedeme a setkáme se s Alfrédem.“

„Já chci taky na lesňanskou pláň a vyhodit si z kopýtka a setkat se s Alfrédem,“ řekl Emil.

„Já taky,“ přidala se Ida.

Ale maminka zavrtěla hlavou. „Taková slavnost není nic pro děti. Bývá tam hlava na hlavě a děti se často ztratí.“

„Já bych chtěl vidět tu hlavu na hlavě a ztratit se,“ řekl Emil, ale nebylo mu to nic platné.

8. července ráno odjeli tatínek s maminkou a s Linou na slavnost do Lesňan a Emila s Idou nechali doma s Brusinkovou Majou. Brusinková Maja byla stará babka, která občas přišla na Kočindu vypomáhat.

(...)

(Astrid Lindgrenová, Emil Neplecha)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville