RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
13
Byl rychlý, to je třeba uznat. Také silný a bezohledný a na takovéhle věci zvyklý.
„Kde je to?“ zeptal se.
„Co?“
„Litinový střep s dírou.“
„Nevím, o čem mluvíte.“
Švihl paží a udeřil mne něčím tvrdým a zahnutým. Jak se to mihlo šerem, poznal jsem to. Jedna z mých berlí. Báječné.
Pokoušel jsem se vyprostit nohy, překulit se a vstát. Posvítil si na mne baterkou a přihlížel. Když jsem se napůl vztyčil, srazil mne zpátky na podlahu.
„Kde to je?“
„Už jsem vám řekl...“
„Oba dva víme, kamaráde, že ten střep litiny máte vy. Chci ho. Mám na něj zákazníka. A vy mi ho pěkně dáte, jak se na malého potrestaného darebáka sluší.“
„Jděte se bodnout.“
Rychle jsem se překulil a málem jsem se vyhnul dalšímu úderu. Dopadl na sádru. Několik kousků se odštíplo. Míň práce v úterý.
„Nemáte nejmenší šanci,“ řekl. „Buďte realista.“
Realita vypadala tak, že kdybych volal o pomoc, slyšeli by mne pouze koně.
Smůla.
Co kdybych mu přece jen dal ten litinový střep s dírou? Oprava: s půlkou díry. Nevěděl, že je to jenom půlka. Neměl bych mu to říct? Třeba by pak byl jenom způlky tak surový.
„Kdo to chce?“ zeptal jsem se.
„Nebuďte dětinský!“ Švihl berlí.
Dopad.
Zaklel jsem.
„Uspořte si to, kamaráde. Nebuďte pitomec.“
„Co je to za litinový střep?“
„Jenom mi ho pěkně předejte.“
„Vždyť ani nevím, co hledáte.“
„Litinový střep s dírou.“
„Jaký litinový střep?“
„Koukejte, kamaráde, co na tom, o jaký střep jde? Prostě o ten, který máte.“
„Žádný nemám.“
„Přestaňte plácat nesmysly.“ Švihl berlí. Zachroptěl jsem. „Dejte mi ho.“
„Nemám ... žádný ... litinový střep.“
„Heleďte, kamaráde, mé příkazy jsou jasné jako slunce. Máte nějaký kus železa a já jsem sem přišel, abych si ho odnesl. Jasné? Jednoduché, že? Tak si uspořte zbytečné trable, troubo.“
„Kolik vám za to zaplatí?“
„Nabízíte víc?“
„Co vy na to?“
„Tohle jste už jednou zkusil. Neberu.“
„Škoda.“
„Kde je ten střep?...“
Neodpověděl jsem. Slyšel jsem švih holí, včas jsem se překulil a zaslechl, jak dopadla na koberec přibližně tam, kde byl předtím můj nos.
Úzký paprsek baterky mne vypátral, Oakley se tentokrát neminul, ale odnesla to pouze paže, nikoli obličej.
„To jste se ani nezeptal, co to vlastně je?“ řekl jsem.
„Co je vám do toho? Jenom mi povězte,“ ... rána ... „kde,“ ... rána ... „to je.“
Měl jsem toho už dost. Vlastně víc než dost. A vytáhl jsem z něho všechno, co jsem mohl, až na to, jak daleko je ochoten jít. Bez té poslední informace jsem se však mohl obejít.
Pokusil jsem se dokutálet se ke dveřím. Nakonec jsem už byl dost blízko. Natáhl jsem paži za hlavu a prsty jsem nahmatal spodek druhé berle, která pořád stála opřená o zeď. Uchopil jsem berli za gumový knoflík a jediným trhnutím jsem s ní švihl ve výši kolen tak, že ho rukojeť udeřila nečekaně přímo do podkolení v okamžiku, kdy se právě rozmáchl k dalšímu úderu. Překotil se a zhroutil se horní polovinou těla na mne. Natáhl jsem paži a hrábl po něčem, zřejmě části jeho saka, trhl za ně, zatáhl a pokusil jsem se přehodit mu přes tělo nohu se sádrou, abych ho přitiskl k podlaze.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů
