RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
2.
S hradních věží dutě zvony znějí, Mutně tichým hradem mniši pějí; Smutek jako oblak hrad objímá. Rona, paní hradu, v rakvi dřímá. „Dobrou noc jí.“ Však jest první den, Žely její co ukončil sen; Neb kdykoli nad porostlou strání Vzešel měsíc, slýchal její lkáni; A kdy již za jitra slunce plálo, V růžové již vše se záři smálo, Ještě oko její slzy lilo; Jí ni slunce zrak neosušilo. V kobce tiché, černě obestřené, Jako by ní rozestřel se mrak, Dlela ona; uplakaný zrak Upřenýť na obrazu milené Dcery své po celý den jest měla; Jak by věčně ji jen zříti chtěla. Uplynula jsou již mnohá léta, Co to děvče v mladosti růžené, Krásné jako jitro uzarděné, Z hradu ušlo do širého světa, Hněvem otce, praví lid, puzené; – Pak i on sám ujel z hradu svého, Zahnán v dálku od svědomí zlého. – Odjel Hron. – Kam? – Posuď žádný neví, – Aniž zdá se, žeby přišel více; Protož Rony žel víc neuleví, Léč až v smrti zblednou její líce. – Teď však zbledly; ztichlo její lkáni, Mutně jenom hradem mniši pěji; Pozůstalých pláč zní smutně jen, Rony žely tichý skončil sen. Pode hradní kaplí, ve tmě pouhé Leží místo tiché, bez jitra svítání, Kde ve zdání, či snad beze zdání – Spí pánové hradu v noci dlouhé. Sedům sloupů do půl kola stojí, Kol a kolem železná je mříže V obejmutí věčném k sobě víže; Nahoře je vlastní rámě pojí, – V středu dolů visí sponka dlouhá, Na ní lampa, v ní světlo nejasné, Div že hoří – plápolá i hasne; I zas doutná; – jemu jen se rouhá Čírá tma, jenž se v kol hrobky vije; Časem prchnouc, v polou odekryje Všecky hrůzy místa tak pustého, Časem vše zas do roucha hustého Šerých nocí sevře – až se srdce leká, Kdy pomyslí, ta – že tma naň čeká. Mezi sloupy uprostřed té mříže Hledí Christus s vysokého kříže, Truchlorouškou jestiť co zastřený, Světlem mdlým jen v polou ozářený. A při sloupu každém ozbrojená Stojí socha mrtvých hradních pánů, S mečem v pěsti, jak by ta postava zděná Tělesné chtěla hlídati schránu. Skučí větřík skulinami stěny Pustopusté hrobky mrtvým šerem, Zemřelých jako dech zatajený Dlouhým po přílbicích hraje perem, By se prodral slunce blesk tam zlatý, Ozářiti chtěje krásnou mocí Rakví lůno; v hrůzy tyto spiatý Stane se jen pustou zase nocí. Světlem bledým lampy ozářená, Stojí rakev, v které Rona sní, Mnichem šedým prosba pronesená Srdečně co lkáni hrobkou zní: „Pane, promiň v soudu tvém mou vinu, Pane, dej, ať navždy nezahynu, Dej, ať v brzku hrůzná noc mi přejde, Jitro zlaté nade hroby vzejde!“ Za ním v zboru všickni mniši pějí. – Hlasy jejich jako lkáni znějí Než zvuk tento v kol o rakve duté, Rozhostěné v hrobce vyklenuté, Z nichž ni prach již není obsažený, Zachechtá se co smích zatajený. – Ticho opět. Slyš! teď koně ržání I podkovy hlásné klopotám‘ Přes nádvoří v uši mnichů bije, I zazvučí hlas radostný v lkáni: „Pán se vrátil!“ – „Pán ať žije!!“ Zasmušen na oři Góra sedí, Kolem něho všecko tiše stálo. Nepromluviv kolem sebe hledí,(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů
