Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
Kapitola dvacátá
Svět zčernal a Richardovu hlavu zaplnil temný řev, jako šílené vrčení tisíce rozzuřených šelem.
Mžikal v té tmě a pevně svíral tašku. Uvažoval, jestli udělal hloupost, když schoval nůž.
Kolem něho se protlačilo několik lidí. Vydal se opačným směrem.
Narazil na nějaké schodiště. Pustil se po něm nahoru. V té chvíli se začal svět rozjasňovat, získávat tvary a přetvářet se. To vrčení byl hluk aut a on vycházel z podchodu na Trafalgarském náměstí.
Bylo teplé říjnové dopoledne a on stál uprostřed náměstí a mžoural ze světla. Taxíky a červené autobusy hlučely a kroužily kolem náměstí a turisté házeli zrní armádě vypasených holubů a fotografovali se s Nelsonovým sloupem a obrovskými lvy u jeho paty.
Obloha měla dokonalou a nerušenou modř televizní obrazovky vyladěné na prázdný kanál.
Procházel se po náměstí a přemýšlel, jestli je skutečný, nebo ne. Japonští turisté si ho nevšímali. Pokusil se oslovit jednu hezkou dívku - zasmála se a řekla cosi jazykem, který Richard odhadl na italštinu, ale byla to finština.
Pak narazil na dítě neurčitého pohlaví, jež sledovalo holuby a likvidovalo čokoládovou tyčinku. Podřepl u něho.
„Ahoj, prcku.”
Dítě soustředěně cumlalo tyčinku a ničím nenaznačilo, že by v Richardovi poznalo lidskou bytost.
„Ahoj,” opakoval Richard a do hlasu se mu vkradl mírně zoufalý tón. „Vidíš mě? Prcku? Ahoj?”
Z obličeje pokrytého čokoládou se na něho mračil pár modrých očí. A pak se dítě rozběhlo, objalo rukama kolena nejbližší dospělé ženské osoby a křičelo: „Mamíí? Ten pán mě otravuje. On mě otravuje, mamíí.”
Matka se výhrůžně obrátila k Richardovi. „Co si to dovolujete? Proč obtěžujete našeho Leslieho? Takové lidi jako vy by měli někam zavřít!”
Richard se začal usmívat. Byl to šťastný a široký úsměv. Z tváře by mu ho nesmazala ani rána cihlou do hlavy. „Strašně se omlouvám, opravdu velice,” řekl a usmíval se jako měsíc. S taškou pod paží přeběhl Trafalgarské náměstí. Kolem něho vzlétali k nebi vyplašení holubi.
Vytáhl z peněženky bankovní kartu a vložil ji do automatu. Ten vzal na vědomí jeho čtyřčíselný kód, doporučil mu, aby ho držel v tajnosti a nikomu ho nesvěřoval, a dotázal se, co si přeje.
Přál si peníze a dostal jich balík. Nadšením boxoval do vzduchu a pak v rozpacích předstíral, že mává na taxík.
Taxík mu zastavil - zastavil! - jemu! - a on vlezl dovnitř, posadil se dozadu a zářil štěstím. Požádal řidiče, aby ho zavezl do kanceláře. Když taxikář poznamenal, že by to bylo rychlejší pěšky, usmíval se ještě víc a požádal ho - prakticky žebral - aby mu, Richardovi, sdělil svůj názor na dopravní problémy Vnitřního Londýna, na zločinnost a její kontrolu a na ožehavé politické otázky dne.
Taxikář obvinil Richarda, že si z něho utahuje, a celou pětiminutovou jízdu po Strandu zarytě mlčel. Richard se pořád usmíval a dal mu ztřeštěné spropitné.
Pak vkráčel do úřadu.
Když vstoupil do budovy, cítil, jak ho úsměv opouští. S každým krokem byl nervóznější a rozčilenější. Co když pořád ještě nebude mít místo? Co když ho mohli vidět taxikáři a děti upatlané čokoládou, ale pro své spolupracovníky bude neviditelný. Co když...
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů