Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Věděl jsem, že nesmím upadnout do mdlob, tentokrát prostě ne. Rozkázal jsem Tomu druhému, ať na to dá pozor, protože jinak ho zabiju. Kvílel, ale vydržel. Musel jsem počkat, dokud neskončí funění a vzdychání (už vím, proč je orientálců tolik), za chvíli se dívka otočila čelem ke mně a za půl hodiny už dům plnilo jen pravidelné oddychování a nepravidelné, ale tiché chrápání.

Viděl jsem, jak se dívka ze spánku usmívá, ale co jsem viděl hlavně, byla její ruka, která mi sklouzla na hruď.

Denisa sice říkala, že lidská krev je odporná, ale kdo někdy labužnicky rozjímal nad pavouky, toho hned tak něco nerozhází. Soustředil jsem se na své horní končetiny, až se skutečně začaly pohybovat – kůži jsem měl docela svrasklou, protože organismus použil svalové buňky na udržení života – předloktí vypadala jako tyčky od smetáku.

Vzal jsem dívčinu paži a začal ji hladit po vnitřní straně zápěstí – zavrtěla se a usmívala se trošku víc.

No jo, sakra, ale jak na to? Ve filmech vždycky ukážou děsivý škleb, vyceněné zuby, trochu křiku a pak už jen dvě díry v krku. Potřeboval bych nějakou kuchařku, třeba: Spící orientálka, snadno a rychle. Přitáhl jsem si ruku ke rtům a pořád nevěděl, co dál. Přece do ní nemůžu začít hryzat, a až se vzbudí, tvářit se jako ambiciózní štěnice. Po bradě mi zas tekly sliny a ta nerozhodnost byla strašná.

Pak jsem si vzpomněl, jak to dělají u doktora: Strčil jsem jí levou ruku do rukávu, obtočil prsty kolem bicepsu a jemně stiskl. Jen zavrněla, dál se usmívala a za okamžik jí v loketní jamce vystoupilo několik tmavomodrých cév.

Zuby mi vyjely už před chvílí.

Normálně to není moc vidět, ale jsou až neskutečně ostré; nejsou špičaté, jak se tvrdívá v literatuře, ale mají takový krátký, dozadu ustupující břit: zatažené vypadají jako normální lidské špičáky. Docela dlouho mi trvalo zvyknout si a neřezat se o ně do spodního rtu.

Jazykem jsem nahmatal žílu a zuby ji prořízly skoro samy – asi další upíří instinkt. Dívka zavzdychala a trochu se zamlela, ale nevzbudila se.

Vypadalo to, jako když spíme a ona má paži položenou přes můj obličej. Sál jsem životodárnou tekutinu a přemýšlel, kolik můžu, aby to mladé Thajce neublížilo. Kolik sakra odebírají na transfuzních stanicích? Dvě deci? Půl litru? Asi to bude podle hmoty dárce. Pil jsem a pil, jednou rukou si přidržoval předloktí u pusy, druhou dívce kontroloval tep, a zároveň jsem bedlivě sledoval barvu její pokožky – hlavně rtů. Když už růžová přecházela do modré a na čele se začaly perlit kapičky potu, nechal jsem toho.

Dívka znovu zavzdychala, to když jsem jí ohnul loket, jako to dělá sestřička.

Během sotva půl hodiny jsem viděl zřetelný pokrok: Kůže se začala napínat a síly se vracely. Tedy, ne že bych byl nějak přejedený, naopak, hlad jsem měl pořád (a nemalý), ale cítil jsem, že můžu skoro všechno, co dřív. Pečlivě jsem si otřel vousy a olízl rty – lidská krev je vážně odporná.

* * * * *

(...)

(Jiří Kulhánek, Noční klub I)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville