Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

II.

Příští den přestalo pršet, ale celý dům byl ponořený v husté bílé mlze.

"Jdu se projít," oznámila Koralina.

"Nechoď nikam daleko," řekla maminka. "A teple se obleč."

Koralina si vzala modrý kabátek s kapuci, červenou šálu a žluté gumáky.

Vyšla ven.

Slečna Spinková právě věnčila psy. "Nazdar, Karolíno," zdravila. "Odporné počasí."

"Ano," souhlasila Koralina.

"Kdysi jsem hrála Portii," řekla slečna Spinková. "Slečna Forciblová pořád povídá o své Ofélii, ale lidi chodili na mou Portii. Když jsme ještě byly na prknech, která znamenají svět."

Slečna Spinková byla nabalená do roláků a svetrů, takže se zdála ještě menší a kulatější než kdy jindy. Vypadala jako velikánské chlupaté vejce. Měla tlusté brýle, které jí dělaly obrovské oči.

"Posílávali mi do šatny květiny. Opravdu, věř mi."

"Kdo je posílal?" zeptala se Koralina.

Slečna Spinková se opatrně rozhlédla. Nejdřív se podívala přes jedno rameno, potom přes druhé. Upírala oči do mlhy, jako by se bála, že někdo poslouchá.

"Muži," zašeptala. Pak zatahala za vodítko, zavelela psům a odkolébala se k domu.

Koralina zamířila na zahradu.

Byla asi ve dvou třetinách cesty kolem domu, když spatřila slečnu Forciblovou. Stála ve dveřích bytu, který sdílela se slečnou Spinkovou.

"Neviděla jsi slečnu Spinkovou, Karolíno?"

Koralina jí řekla, že viděla a že slečna Spinková věnčí psy.

"Opravdu doufám, že nezabloudí - jestli ano, zase z toho bude mít opar, vždycky se jí udělá," starala se slečna Forciblová. "Člověk by musel být badatel, aby v téhle mlze našel cestu."

"Já jsem badatel," řekla Koralina.

"To víš, že jsi, zlatíčko," ujistila ji slečna Forciblová. "Hlavně se neztrať."

Koralina se procházela v husté mlze zahradou. Pořád chodila tak, aby neviděla dům. Asi po deseti minutách zjistila, že je tam, odkud vyšla.

Ze zplihlých vlasů nad čelem jí stékaly kapičky a na tvářích cítila vlhko.

"Ahoj! Karolíno!" volal na ni ten bláznivý dědek shora.

"Brý den," pozdravila Koralina.

V té husté mlze ho skoro neviděla.

Scházel po vnějším schodišti, které vede vzhůru podél Koralininých dveří ke dveřím do jeho bytu. Šel velice pomalu. Koralina čekala u posledního schodu.

"Myším se tahle mlha nelíbí," řekl. "Mají kvůli ní zplihlé fousky."

"Mně se taky nelíbí," připustila Koralina.

Starý pán se sklonil tak hluboko, že špičkou brady šimral Koralinu do ucha. "Mám ti od myší něco vyřídit," zašeptal.

Koralina nevěděla, co na to má říct.

"Vzkazují ti tohle. Nechoď těmi dveřmi." Odmlčel se. "Říká ti to něco?"

"Ne," nechápala Koralina.

Muž pokrčil rameny. "Jsou divné, ty myši. Všechno popletou. Popletly i tvoje jméno, věřila bys? Pořád říkaly Koralina. Ne Karolína. Ani jednou Karolína."

Vzal z posledního schodu láhev mléka a pomalu se vracel nahoru.

Koralina šla dovnitř. Maminka seděla v pracovně u počítače. Maminčina pracovna voněla květinami.

(...)

(Neil Gaiman, Koralina)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville