Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub) za 528 238 Kč (-55%)
Náhodná ukázka:
Kapitola čtvrtá,
v níž Anka znovu podlehne pokušení
Harold se pohodlně usadil v křesle v mé kanceláři za korálkovým závěsem a řekl napůl vážně:
„Tony mě prosil, abych tě už do žádného případu netahal. Slíbil jsem mu to.“
„Sliby chyby,“ zasmála jsem se. „Bojí se, aby mi zas nějaký lump, kterému bych šlápla na paty, neublížil. Ale nakonec, když něco…, když spolu něco vyřešíme, je na mě pyšný.“
S Haroldem jsme už taková dvojka. Za ta léta, co nás svedla dohromady vražda v našem domě na Sackville, jsme už několika vrahounům překazili kariéru. Hm. Zajímavé je, trošku až nadpřirozené, že v každém našem případu hráli prim krajánci. Jako oběti nebo jako vrazi. Dneska zas.
Jasně za mnou přišel kvůli chudákovi Lojzce Šmídové. Ale nezeptala jsem se ho. Až co řekne on.
„Inu, upřímně řečeno, Annie, já se bojím taky. Kdyby k něčemu došlo, jsi bezbranná. Já mám aspoň pistoli.“
To máš, pomyslela jsem si. Jenomže ne vždycky, a kdy jsi z ní vlastně vystřelil? Ani nevím. Abych zlehčila vážnost chvíle, řekla jsem:
„Kdyby k něčemu došlo a já tu pistoli měla, stejně se netrefím.“
Ani se neusmál. Beulah rozhrnula závěs a postavila před něho na stolek kafe. Udělala na něj oči, jak to umí jenom holky, jako je ona. Harold nereagoval, Beulah hodila očkem po mně, otočila se a prošla závěsem. Kroutila při tom boky, zase jak to umí jen holky jako ona. Aspoň když jsem se o to jednou doma sama pokoušela, čistě abych zjistila, jestli to umím, Tony zamžoural přes svůj zubařský magazín a zeptal se mě, jestli jsem si nepodvrtla kotník.
Harold se zachmuřeně napil a vzdychl.
„Jak tě znám, tušíš, proč tě potřebuju. Ta zpráva v novinách ti jistě neušla. Lítají v tom zase tví krajánci. Zatím jen jako oběť, ale vím já…“
„Louise Smith?“ přerušila jsem ho. „Tvůj dojem je správný. Lojzina Šmídová. Přesně řečeno Aloisie.“
Pokusil se Lojzčino křestní jméno vyslovit, moc se mu to nepovedlo.
„Tak nějak,“ řekla jsem. „Ani jí nebylo třicet. Chodila sem ke mně do salonu. A znala jsem její matku, pracovala se mnou před lety v pražské Hygii. Dost divný název pro salon krásy, nemyslíš? Ale kadeřnice to byla prvotřídní. Taky Aloisie Šmídová. Její dcera se rychle chtěla stát Kanaďankou, tak si jméno trošku pozměnila. Míň než jiné podobné Nové Kanaďanky…“
„Blíž ses s ní nestýkala?“ skočil mi Harold do řeči. „V jaké společnosti se pohybovala mimo Bon Coeur? Chodila mezi Čechy?“
„To ti nepovím. Jenom že se kamarádila s nějakou Helenou Martinů. Přivedla ji ke mně do salonu. Holka krásná jak z magazínu, ošetřovatelka a krajanka. O jiných Češkách nevím. O žádných mi aspoň nevyprávěla. A ta Helena Martinů se tu dobře vdala. Možná že jejího muže znáš, je prý ve svém oboru dost proslulý. Dr. McIntire.“
Harold kývl.
„Moniku před pár lety léčil. Ale to měl ještě jinou ženu. O té vím jen, že se jmenovala Priscilla.“
„Taky moje zákaznice. Teď se jmenuje Connollyová.“ A potom jsem Haroldovi pověděla to málo, co jsem o Lojzce sama věděla, a to hodně, všecky ty drby, co na sebe ty dvě, Lojzka a Helena, v mém saloně vykvákaly. Jako správné kamarádky se dovedly pomlouvat jedna radost. Hned jsem si uvědomila, že sama bych to neměla dělat, aby si Harold o mně neopravil dobré mínění, a rychle jsem dodala: „To se ale v Čechách nejí tak horké. Tam pomlouvá kdekdo kdekoho, každý ví o každém i to, co o sobě neví ani on sám.“
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů