Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

5. kapitola
V Ellisově pokoji

 „Co abychom si prohlédli Ellisův pokoj?“ zeptal se pan Satterthwaite, když se dosyta pokochal pohledem na ruměnec sira Charlese.

Herec se chopil nápadu, který odváděl pozornost jiným směrem.

„Výborně, výborně. Zrovna jsem to chtěl sám navrhnout.“

„Policie ho samozřejmě už důkladně prohledala.“

„Policie –“

Aristide Duval odbyl policii pohrdavým mávnutím ruky. Chtěje zapomenout na svůj chvilkový zmatek, pustil se s novým elánem do úlohy, kterou hrál.

„Policie je tupá,“ pronesl svůj soud. „Co hledali v Ellisově pokoji? Důkazy jeho viny. My budeme hledat důkazy jeho neviny – něco úplné jiného.“

„Vy jste naprosto přesvědčený o Ellisově nevině?“

„Máme-li pravdu s Babbingtonem, pak musí být nevinen.“

„Ano, ostatně –“

Pan Satterthwaite větu nedokončil. Chtěl říct, že kdyby Ellis byl zločinec z povolání a kdyby ho přistihl sir Bartholomew, kterého by proto zabil, pak by se celá záležitost ukázala nesnesitelně nudná. Jen tak tak si vzpomněl, že sir Bartholomew byl Cartwrightův přítel a patřičně se zděsil nečitelnosti, kterou málem projevil.

Na první pohled Ellisův pokoj nesliboval, že by se tu dalo něco objevit. Šatstvo v zásuvkách a ve skříni bylo pěkně urovnáno. Obleky měly dobrý střih a vizitky různých krejčovských salónů. Byly to jasně odložené šaty, které dostal na různých místech. Spodní prádlo vypadalo podobně. Boty pěkně naleštěné a naražené na kopytech.

Pan Satterthwaite vzal jednu botu a zamumlal: „Devítky, ano, devítky.“ Ale protože v tomhle případě se žádné otisky bot nenašly, nezdálo se, že by to někam vedlo.

Protože chyběla Ellisova livrej, zdálo se jasné, že v ní odešel, a pan Satterthwaite sira Charlese upozornil, že je to dost pozoruhodné.

„Každý, kdo je jen trochu při smyslech, by se oblékl do obyčejných šatů.“

„Ano, je to divné... I když je to absurdní, vypadá to skoro, jako by vůbec neodešel... To je ovšem nesmysl.“

Pokračovali v prohlídce. Žádné dopisy, žádné papíry, až na výstřižek z novin o tom, jak se zbavit kuřích ok, a článek vztahující se k nadcházející svatbě jedné vévodské dcery.

Na stolku ležela malá kniha s listy z pijavého papíru na osušování písma a lahvička inkoustu – pero žádné. Sir Charles přiložil knihu k zrcadlu, bezvýsledně. Jedna stránka byla hodně použitá – čmáranice nedávající smysl, a inkoust se oběma mužům zdál starý.

„Buďto co tu sloužil žádné dopisy nepsal, nebo je nevysušil pijákem,“ usoudil pan Satterthwaite. „Je to starý piják. No ovšem –“ S uspokojením ukázal na sotva viditelné „L. Baker“ uprostřed čmáranice.

„Řekl bych, že Ellis pijáky vůbec nepoužil.“

„To je dost zvláštní, ne?“ pomalu pravil sir Charles.

„Co tím chcete říct?“

„No, obvykle člověk dopisy píše...“

„Ne však, když je zločinec.“

„To ne, máte asi pravdu... Zřejmě s ním nebylo něco v pořádku, že takhle pláchnul... My jen říkáme, že Tollieho nezabil.“

(...)

(Agatha Christie, Tragédie o třech dějstvích)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville