Náhodná ukázka:

Zašel jsem do fabriky, protože jsem neměl co dělat. V bráně seděl werkšuc Blühme a přátelsky se na mě usmál. Sdělil jsem mu, že jsem byl nemocen, ale Blühme jen mávl rukou.

„To je v pořádku. Skoro všichni sou nemocný.“

Zkrotl, začal zas mluvit česky, i když jméno si zatím na původní Bluma změnit nemohl. Radikálně taky pozbyl na důležitosti a spolu s tím nabyl dokonce smyslu pro humor. Sice jen šibeniční, ale žádný jiný možná není. Kráčel jsem přes nádvoří k dílně, kde jsme uplynulé zimy vrtali s Naďou mesršmitské kříže. Před svářovnou seděl na zeleném sudu Nejezchleba a bezostyšně kouřil cosi, co vypadalo jako veliký doutník zabalený do novin. Než jsem k němu dorazil, vyšla ze správní budovy Gerta Ceehová v šedivé sukni, v hnědé košili a s blond vlasy do pečlivého drdolu, v ruce nesla nějaká lejstra a přešla kolem bánícího Nejezchleby, jako by nic neviděla. Nejezchleba seskočil se svého trůnu a přidal se ke mně.

„Deš si pro vejplatu?“

Byla sobota.

„Copak eště dávaj?“

„Dávaj. Kleinenherr ouřaduje. Jinak sou ale všichni skopčáci v tahu, až oušem na Ceehovou,“ ohlédl se za upjatou nacionální socialistkou, která právě mizela ve dveřích účtárny.

Vešli jsme na Sibiř. Bylo tam poměrně plno, ale to proto, že si všichni přišli pro vejplatu. Taky tam bylo nezvyklé ticho. Místo dřívějšího rachotu pneumatických kladiv, které mi vždycky připomínalo kulometnou palbu, se jenom od prvního taktu ozývalo skřípění pilníku a pak zasvištění, jak někdo pustil vzduch do vrtačky. Hetflajš a Švestka dosud pracovali a u nich stál děda Vařečka. Ale když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že z duralových deklů, určených jako základna pro palubní kanón stíhačky Messserschmitt 109 F, vyrábějí ozdobnou psí boudu.

Šli jsme na hajzl. Ve staré, důvěrně známé londýnské mlze debatoval starý debatní kroužek. Dnes měli hosta. Byl to werkšuc Eisler, řval jako za starých časů, jenže se mu pletl jazyk. Proto taky nebyl tak zvadlý jako Blühme ve vrátnici. Ale taky řval česky. Aspoň částečně. Seminární kroužek se, na rozdíl od starých časů, nenamáhal sedět se spuštěnýma kalhotama na reterátech a utahoval si z něho.

„A má Geheimwaffe! Führer jí má!“ hulákal Eisler. „Taková Geheimwaffe, že jedna stačí udělat celou armádu kaputt!“

„Cvičený roupy, rákosko?“ zeptal se Malina.

„Ta Geheimwaffe je fertik a přejde vás sranda! Až bude nejhůř, Geheimwaffe udělá zvra- zvracení ve válce!“

„To budou asi syntetický paví péra,“ pravil Nosek. „Jak je ale tý armádě nastrkaj do krku?“

„Von myslí Blanický rytíře,“ pravil hoch z lakovny. Dostavil se pro výplatu v nedělních šatech s červeným proužkem a s vycpanými rameny. „Řek: ‚Až bude nejhůř‘.“

„Blanický rytíři nebudou pomáhat skopčákům, paviáne!“ řekl Malina.

(...)

(Josef Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2025 Johanesville