Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -40% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

Akce tohoto týdne:

Vilém Mrštík: balíček 3 elektronických knih (PDF+ePub)     za 109  76 Kč (-30%)

Kalendárium:

23.2.: Svatopluk ČechSvatopluk Čech
[21.2.1846-23.2.1908]
- 116. výročí úmrtí
24.2.: Wilhelm GrimmWilhelm Karl Grimm
[24.2.1786-16.12.1859]
- 238. výročí narození
24.2.: Sam LundwallSam Jerrie Lundwall
[24.2.1941]
slaví 83. narozeniny
24.2.: Karolína SvětláKarolína Světlá
[24.2.1830-7.9.1899]
- 194. výročí narození
24.2.: Jan OtčenášekJan Otčenášek
[19.11.1924-24.2.1979]
- 45. výročí úmrtí
25.2.: Anthony BurgessJohn Anthony Wilson Burgess
[25.2.1917-25.11.1993]
- 107. výročí narození
25.2.: Karl MayKarl Friedrich May
[25.2.1842-30.3.1912]
- 182. výročí narození
26.2.: Konstantin BieblKonstantin Biebl
[26.2.1898-12.11.1951]
- 126. výročí narození
26.2.: Victor HugoVictor Marie Hugo
[26.2.1802-22.5.1885]
- 222. výročí narození
26.2.: Antonín SovaAntonín Sova
[26.2.1864-16.8.1928]
- 160. výročí narození
26.2.: Arnošt LustigArnošt Lustig
[21.12.1926-26.2.2011]
- 13. výročí úmrtí
27.2.: John SteinbeckJonh Ernest Steinbeck
[27.2.1902-20.12.1968]
- 122. výročí narození
1.3.: František HrubínFrantišek Hrubín
[17.9.1910-1.3.1971]
- 53. výročí úmrtí
2.3.: John IrvingJohn Winslow Irving
[2.3.1942]
slaví 82. narozeniny
2.3.: Vilém MrštíkVilém Mrštík
[14.5.1863-2.3.1912]
- 112. výročí úmrtí
3.3.: Karel KrylKarel Kryl
[12.4.1944-3.3.1994]
- 30. výročí úmrtí
4.3.: Nikolaj GogolNikolaj Vasiljevič Gogol (Николай Васильевич Гоголь)
[1.4.1809-4.3.1852]
- 172. výročí úmrtí

Náhodná ukázka:

II
Muž, který cestoval nikam

Ležel jsem v malé zatuchlé kajutě. Vedle mne seděl mladý muž s vlasy jako len, světlým rozcuchaným knírkem a převislým dolním rtem a držel mě za ruku. Chvíli jsme na sebe mlčky hleděli. Muž měl vodnaté šedé oči a zvláštní, nepřítomný výraz.

Náhle se ozvala rána, jako by s řinčením spadla železná postel, a vzápětí hluboké, zlostné zavrčení jakéhosi velkého zvířete.

„Jak se cítíte?“ zeptal se mě ten muž.

Nejspíš jsem mu odpověděl, že docela dobře. Nemohl jsem si vzpomenout, jak jsem se tady ocitl. Zajisté tuto otázku vyčetl z výrazu mé tváře, neboť jsem ji nedokázal vyslovit.

„Našli jsme vás ve člunu, málem jste zemřel hlady. Na člunu bylo napsáno Lady Vain a na boku měl stopy od krve.“

Pohlédl jsem na svou ruku, hubenou a kostnatou, a znovu jsem si připomněl všechno strádání ve člunu.

„Napijte se trochu,“ řekl muž a podal mi láhev jakési červené, velmi studené tekutiny.

Chutnala jako krev, ale skutečné mě posilnila.

„Měl jste štěstí, že vás zachránila loď, na jejíž palubě je lékař,“ dodal muž.

„Jaká je to loď?“ otázal jsem se chraptivě – nebylo divu, po tak dlouhém mlčení!

„Malá obchodní loď, plující mezi Arikou a Calaem. Nikdy jsem se neptal, kde je její domovský přístav. Asi někde v zemi bláznů. Já cestuji z Ariky. Ten hloupý osel, kterému loď patří, tedy kapitán Davies, kdesi ztratil příslušné doklady. Nazval ji Ipecacuanha. Ze všech nesmyslných jmen si vybral právě tohle, a ona se chová přesné podle svého jména, zvlášť když je bezvětří.“ Nad naší hlavou se opět ozval onen řev, skučení a pak lidský hlas. Pak kdosi nařídil nějakému zatracenému idiotovi, aby mlčel.

„Málem jste zemřel,“ pokračoval můj společník. „Od smrti vás dělil jen krůček. Dal jsem vám ale léky. Vidíte ty vpichy na rukou? Dostal jste injekce. Byl jste v bezvědomí téměř třicet hodin.“

Uvažoval jsem o tom, když vtom moji pozornost upoutal štěkot smečky psů.

„Mohu dostat jídlo?“ otázal jsem se.

„I za to můžete děkovat jen mně,“ přikývl muž. „Skopové se už peče.“

„S chutí si dám skopové,“ přisvědčil jsem.

„Víte, moc rád bych se dozvěděl, proč jste byl v člunu sám,“ zeptal se po krátkém zaváhání. Zdálo se mi, jako by mu v očích kmitlo jakési podezření.

„Zatracené štěkání!“ vyskočil náhle a vyběhl z kajuty. Slyšel jsem, jak se vášnivě hádá s někým, kdo mu odpovídal jen jakýmsi blábolením. Nakonec se mi zdálo, jako by dopadaly i nějaké rány, ale pravděpodobně jsem se mýlil. Pak muž uklidnil psy a vrátil se do kajuty.

„Už jsem tady,“ ozval se ve dveřích. „Nechcete mi o tom vyprávět?“

Řekl jsem mu, že se jmenuju Edward Prendick a že jsem studoval biologii, abych zahnal nudu svého zahálčivého života. Ta poznámka ho podle všeho zaujala.

„Také jsem studoval přírodní vědy, dokonce jsem na univerzitě skládal zkoušky z biologie – pitval jsem žížaly a hlemýždě a tak dále. Bože, už je to deset let! Pokračujte, vypravujte o člunu!“

(...)

 

(Herbert George Wells, Ostrov doktora Moreaua)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist