Náhodná ukázka:

JEDNA

Skoro už se stmívalo, když se Dillon vynořil z uličky a zastavil se na rohu. Déšť se hnal nad Seinou a s přívalem sněhu splýval v plískanici. I na pařížský leden bylo chladno. V námořnickém kabátu, kšiltovce, džínách a holínkách vypadal jako kterýkoliv jiný mariňák z jedné z nedalekých lodí plavících se po řece, jenže s námořníky měl pramálo společného.

Zapálil si cigaretu od plamínku, který chránil v dlaních, na okamžik se zastavil ve stínu a pohlédl přes vydlážděné náměstí na světla kavárničky na protější straně. Po chvilce cigaretu odhodil, vrazil ruce hluboko do kapes a pustil se přes náměstí.

V přítmí u vchodu ho sledovali dva muži. „To musí být on,“ zašeptal jeden z nich.

První se pohnul. Druhý ho zadržel. „Ne, počkej, až bude uvnitř.“

Dillon, jehož smysly byly zostřeny léty zcela neobvyklého způsobu života, je zaregistroval, ale nedal na sobě nic znát. Zastavil se u vchodu, zasunul levou ruku pod kabát, aby se ujistil, že jeho walther je bezpečně uložený v opasku džínů, pak otevřel dveře a vstoupil.

Byl to jeden z typických podniků na této straně řeky: půl tuctu stolů se židlemi, pozinkovaný výčepní pult, láhve vyrovnané v řadě a za nimi prasklé zrcadlo. Vchod do zadní místnosti zakrýval korálkový závěs.

Barman, postarší muž s šedým knírem, měl na sobě vlněné sako s rukávy roztřepenými u manžet a košili bez límečku. Odložil rozečtený časopis a zvedl se ze židličky.

„Monsieur?“

Dillon si rozepnul námořnický kabát a položil čepici na výčepní pult. Byl to menší muž, nebyl vyšší než sto třiašedesát centimetrů, měl světlé vlasy a oči bez výrazu, nejchladnější oči, do jakých se kdy starý barman díval. Zachvěl se nevysvětlitelným strachem - a pak se Dillon usmál. Proměna byla naprosto překvapivá, dokonalá vroucnost a nesmírný půvab. Jeho francouzština byla perfektní.

„Dostanu v tomhle podniku něco jako menší lahvinku šampaňského?“

Stařík na něho s údivem pohlédl. „Šampaňské? Vy určitě žertujete, monsieur. Mám jen dva druhy vína, jedno červené, jedno bílé.“

Na výčepní pult postavil dvě láhve. Bylo to zboží tak bídné kvality, že láhve měly šroubovací uzávěry místo korkových zátek.

„V pořádku,“ přikývl Dillon. „Tak to bílé. Dejte mi skleničku.“

Znovu si nasadil čepici, popošel a sedl si ke stolu tak, aby viděl na vchod i na dveřní prostor se závěsem. Otevřel si láhev, nalil do skleničky trochu vína a ochutnal.

„A z jaké sklizně to je, z minulého týdne?“

„Monsieur?“ Stařík vypadal zmateně.

„Nevadí.“ Dillon si zapálil cigaretu a v klidu se posadil.

Muž, který ho pozoroval zpoza závěsu, byl asi pětapadesátiletý, žádný obr, ale ani ne trpaslík, s mírně zpustlým výrazem v obličeji. Kožešinový límec tmavého svrchníku měl vyhrnutý, aby mu nebylo zima. Podíval se dolů na zlaté rolexky na levém zápěstí pohledem prosperujícího obchodníka, jímž jakožto starší obchodní přidělenec na sovětském velvyslanectví v Paříži do jisté míry byl. Byl také plukovník KGB, Josef Makejev.

(...)

(Jack Higgins, Oko bouře nad Downing Street)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville