Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kariéra recesisty

Jmenuji se Albert, letos v září mi bude čtyřicet. Maturoval jsem, prosím pěkně, s vyznamenáním; někdejší třídní premiant, znáte to. Zároveň ovšem i vyhlášený recesista, takže nikoli neoblíbený. Mám čtyři semestry medicíny. Potom se nám s Kristýnou narodila Patricie... No nic. Dneska pracuji jako recepční v Centru plastické chirurgie. Zvedám telefony. Co dodat. Myslím, že si dovedete představit, jak se asi těším na abiturientské srazy. Ještě ke všemu vypadám na svůj věk dost mladě, takže se mi bývalí spolužáci (mimo jiné i dva generální ředitelé, tři bankéři a jeden primář) pokaždé posmívají, že využívám zaměstnanecké slevy na lifting obličeje. Směju se samozřejmě společně s nimi, ale v duchu mě to štve a závidím jim. Jsou to sice vesměs pitomci, ale úspěšní.

Na rozdíl od tebe, řekla by Kristýna automaticky a kysele by se ušklíbla.

O úspěchu toho vím celkem hodně - jaksi z druhé strany, jestli mi rozumíte. Ne že bych snad v posledních dvaceti letech nějakého úspěchu dosáhl; chci jen říct, že vzhledem ke svému povolání mám dost času a příležitostí o těchhle věcech přemýšlet. Asi tušíte, jací zákazníci k nám chodí. Nebo stačí, když z okna recepce vyhlédnu na parkoviště před klinikou a podívám se na svoje už zcela rezavé auto - a hned vím, kdo jsem.

Když s takovýmhle autem parkujete ve dvaceti, je to legrace. Dokonce tím můžete získat kladné body. Ve čtyřiceti vzbuzujete pouze posměch, v lepším případě jakousi útrpnou lítost. Zestárlý recesista je truchlivá postava.

Věřte mi, vím o tom svoje.

Občas samozřejmě i já zažiju nějakou tu hvězdnou chvilku. Například letos na Štědrý večer se Kristýna trochu přiopila, a protože byla ve výjimečně přátelské náladě, vyprávěla Patricii a Orestovi (omlouvám se, ale jména našim dětem vybírala ona) o některých mých obzvlášť podařených gymnaziálních kouscích. Zejména Patricii moje dávná minulost očividně překvapila a několikrát na mě pohlédla bezmála s respektem. Skromně jsem se usmíval, ale v duchu jsem doslova překypoval pýchou a radostí. Potom ovšem Patricie s Orestem ochutnali hrozinkové cukroví, které jsem vlastnoručně upekl (mělo to být překvapení) - a do jejich pohledu se vrátila obvyklá kritičnost a skepse.

Zapomněl jsem tam dát cukr a hrozinky.

Ještě ke skromnosti: na životním neúspěchu je podle mě - kromě jiného - strašné i to, že se nemůžete chovat skromně. Když jste špičkový kardiochirurg nebo manažer, máte jaksi pro skromnost prostor. Skromné chování špičkového kardiochirurga působí sympaticky. Skromné chování recepčního je logický nesmysl. Skromný recepční je debil.

Recepčního v Pechu (Plastická chirurgie) dělám devět let. Devět let držím osm hodin denně sluchátko a trpělivě naslouchám všem těm naoko sebevědomým, ale ve skutečnosti zoufalým ženským požadavkům. Mateřská znaménka v obličeji a malá prsa dokážu uhádnout podle hlasu. Když se později kandidátka na krásu dostaví osobně, pod nosem bradavici velikosti černého rybízu, dívám se raději diskrétně stranou. "Posaďte se, prosím, v čekárně, paní doktorka si pro vás za chvíli přijde," říkávám s pokrytecky chápavým úsměvem. Ty chuděry obvykle věří, že jim u nás můžeme jaksi zásadně pomoct - jenže silikon nebo menší nos ještě nikdy nikomu žádný zásadní obrat nepřinesly. Jednou jsem se to pokusil vysvětlit jakési mladé ženě, která se domnívala, že ve vstupu do pozemského ráje jí brání pouze odstávající uši. Naneštěstí mě slyšela Olga, manažerka. Nastoupila k nám loni. Její příchod vyvolal mezi doktory jistou pozornost, neboť chodí zásadně bez podprsenky. Je trochu podobná Veronice Žilkové, ale má studenější oči a tvrdší úsměv. Chvíli mě zamyšleně pozorovala (to dělá často) a potom vzdychla a tiše řekla, ať tohle víckrát nedělám.

(...)

 

(Michal Viewegh, Tři v háji)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist