Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

DOSLOVÍ.

Ó, radostné cestování!
Čtvero pánů na vozíku ;
jeden spí a druhý dřímá,
třetí zívá, čtvrtý dýmá,
vozka kleje na kozlíku.
Ó, radostné cestování, atd.

Čelakovský. 

I. Prolog.

Stará pravda jest, že kdy člověk obyčejně rozmarný a veselý se přetvařuje a smutným se staví, mnohem více k smíchu ponouká, jakož i naopak člověk smutný a truchlivý, kdy se k veselosti nutí, jen více a více rozesmutní: tedy ani mně nebuď za vinu přičteno, jestli rozveseliti chtěje, jen rozesmutním. Již na začátku povídky chtěl jsem následující omluvení položiti ; věda ale, že předmluvy z počátku položené valného štěstí nemívají, kladu předmluvu tuto na konci, maje za to, že se tak beze všeho přičinění jiného tato předmluva i domluvou stane, a tudy snad již žádné jiné domluvy více potřeba nebude. 

II. Scéna.

Čtyry dlouhé stěny, nad námi, pod námi a s každé strany jedna; dvě krátké, skoro co stejnostranné šestihranníky, na obou koncích. To jest naše jeviště. – „Snad rakev dokonce?“ Ne, rakev ne! – ta ne!! – – Pod námi hrčí čtvero bystrých kol po silničné půdě, před námi klape osm koňských kopyt, nad námi šlehá a práská vozkův štíhlý bič, a za námi leží Praha, zkrátka: jeviště naše jest společný vůz, jenžto z Mělníka do Prahy a z Prahy na Mělník, dvakráte tuším za týden, tu nejsmíšenější společnost dováží. 

III. Osoby.

Vpředu seděla baba v hedbávném, kunou vyloženém kožíšku; na hlavě měla bohatý kulatý čepec s velikou mašlí, jejížto konce, kdykoliv se baba obracela, podle sedícího starého žida pod nosem zašimraly. V ruce držela velikou knihu s názvem: „Výklady nedělních evangelií na celý rok.“ Na nose byly nasazené veliké brejle, které, časem je utírajíc, sundávala, aby si z velké, kulaté pyksly s vlasovou štětičkou do dlouhého nosu tabáku nacpala. Pronikavým a pro brejle, nos sužující i zužující, huhňavým hlasem pustila se do zpěvu nábožné písně, kterou když skončila, počala výklad na evangelium, kdež dobrý hospodář dobrou pšenici nasil, nepřítel však jeho do ní koukole vmísil, huhňavým šepotem čísti. Za těmito jsem byl já s jiným mladým židem, za příčinou obchodu cestujícím, který v časopise, tuším že v Bohemii, divadelní zprávu četl, poněvadž chvilkami cosi – „den Herm Recensenten recensieren,“ mumlal. Za námi dva študenti velmi hlučně rozmlouvali. Povědomí mně býti se viděli; nepochybně vlastenci byli, neboť ustavičně vzdělanější češtinou hlučný hovor vedli. 

IV. Děj a rozmluva.

Věnceslav: (Študent první.) „Já vám za to ručím, pane, že v naší krajině čtvrtý pád slovíčka já, to jest mne, jen s hrubým n, a ne s libým ě vyslovuji, jakož i mě jen bez n, a ne tehdy mně vyřčeno bývá.“ Svatopluk: (Študent druhý.) Ve vaší krajině může býti; já ale vždy jsem měl za to, že e bez puntíku jen proto se píše, aby se čtvrtý pád od třetího tím jistěji rozeznal; a co se slovíčka mě dotýče, že se, jako ve slově město, co mně vyslovuje.“ Věnceslav: „ Co? že se říká mněsto? – U nás jen město jako mjesto vyslovují, poněvadž slovo město od místa přichází.“ Svatopluk: „Přijde na to, jestli ne místo od města, aneb jedno od druhého; a jestli u vás mjesto říkají, tedy u vás chybují“ – Věnceslav: „Nebo u vás?“ Svatopluk: „Pane, dovolte! v Praze“ – Věnceslav: „Panuje zkažená čeština, –a –“ Baba: (Hádáním jejich v čtení vytrhována, rychle se k nim obrátila a zavadíc mašlí o židův nos tak, že se jí čepec mašlí ku předu obrátil, s ohnivostí a důtklivostí kazatelskou z výkladů svých hlučně čísti počala.) „Rozmilí bratří a sestry u víře! Buďte tiši a pozorujte“ – (študenti umlkli, a baba šeptem, čím dále tím hlasitěji však, výklady své předříkávala, k čemuž starý žid, v modlitbách pohřížen, šedivou hlavou kýval.) Svatopluk: (Po dlouhém čase mírněji.) „Dovolte, jaké to vezete spisy s sebou?“ Věnceslav: „Poslední čísla ‚Květů Českých‘ vzal jsem s sebou na svátky, nebude-li doma co jiného dělati.“ Svatopluk: „Dovolte, ať se podivám –“ Věnceslav: (Podávaje mu požádané listy.) „Což jste nečetl čísla tato?“ Svatopluk: „Četl, ale –“ Mladý žid: „Erlauben, meine Herren, dass ich so frei bin ihnen zu bitten; was sein das für –“ Věnceslav: „To jest české.“ Mladý žid: „Ah so! Ich kann böhmisch nicht lesen, verstehen ja –“ (a vida, že študenti o časopisu tom počínají rozmlouvati, stal se pozornějším.) Svatopluk: „Přece; – vždyťpak jsem věděl! Ukončený jest ‚Křivoklaď, jen dosloví má nastoupiti.“ Věnceslav: „Ano ukončený; já v tom ale žádného ukončení nevidím.“ Já: „Dovolte pánové! Já spisovatele ‚Křivokladu‘ znám, i mohu vám říci, co v dosloví stojí. Že povídka ta zcela ukončena není, připouštím – ačkoli celý smysl svůj a ideu hlavní rozvedenou má – neboť povídka ta jest jen výjimek z větší práce, kteráž, sestávající ze čtyr neb pěti povídek, po hradech, na kterýchžto se děj koná, svůj název beroucích, teprva celý román pod názvem ‚Kať v sobě uzavírá.“ Věnceslav: „Ah tak? to jest jiná. Ale i uprostřed se nalézají místa, která docela jsou neurčitá.“ Já: „Připouštím. Ale i uprostřed, buď proto, že do časopisu psána jest a tudy jen zkrácenou povídkou, ano jen kostlivcem povídky býti musí, ba z jiných příčin –“ Mladý žid: „Erlauben, meine Herren! Ich verstehe just nicht alles, was von Sie gesprochen wird, aber im Komet, – Sie können diese herrliche Zeitschrift –“ Já: „Musilo se mnoho vynechati a tudy se mnohá místa neurčitými a zatmělými stávají. Pro osvícení některých zatemnělých míst chtěl spisovatel, jako pan Langer ve svém ,Bohdaneckém rukopisu‘, hvězdiček nasázeti, ale proti vůli jeho místo hvězdiček jenom několik puntíků se tam nalézá – Ml. žid: „Auch der Planet, der Hebe, Abendzeitung, Morgenblatt, der deutsche Horizont –“ Já: „Držte hubu a nevytrhujte nás!“ Ml. žid: (Obracuje se šeptal.) „Unpolierte Böhmaken!“ Baba: (Pro hluk mezi študenty a židem vždy hlasitěji a ohnivěji ve čtení pokračujíc.) „A co řekl prorok tento veliký? – táži se vás.“ Ml. žid: (Brumlaje.) „Ungehobeltes Volk!“ Já: „Tato místa teprva v celém románu budou. – Baba: „Koukol v pšenici čisté –“ Já: „Vysvětlená – a –“ Baba: „Buď vybrán a –“ Já: „Teprva celý spis –“ Baba: „Buď uvržen v ohnivou pec!“ Já: „Tak bude sám v sobě uzavřený.“ Baba (pokračujíc ve výkladech, blíží se ku konci; ohnivě): „A takž i vy“ –“ Já: „Rozmilí vlastenci!“ Vozka (na kozlíku): „Hou!“ (Vůz zastavil, vozka rozhodil plachty, a my stáli uprostřed Mělníka. Lid, slyše hovor hlučný uvnitř, stavěl se kolem vozu.) Baba (co ostatní zatím již slezli, se silným výrazem pořade čte a končí): „Jestli se nepolepšíte, nenapravíte, svorní a nestranní se nestanete, v oheň věčný uvrženi budete. Amen.“ (Sundá brejle, vloží je do knihy, šňupne si a pak, čepec až posud obrácen majíc, s velikou spokojeností praví:) „Amen. Dejž to, Pane.“ 

(...)

(Karel Hynek Mácha, Křivoklad)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville