Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola 11.

Neděle. Rozloučení.

Ležela v posteli a kouřila cigaretu. Prohlížela si jeho záda před nízkou komodou, na nichž se lopatky pohybovaly pod hedvábnou vestou a způsobovaly, že látka zářila v odstínech černé a modré. Přesunula pohled k zrcadlu. Podívala se na jeho ruce uvazující měkkými jistými pohyby kravatu. Má ráda jeho ruce. Ráda se dívá, jak pracují.

„Kdy se vrátíš?“ zeptala se.

Jejich pohledy se v zrcadle střetly. Jeho úsměv. I ten byl měkký a jistý. Vyšpulila rozmrzele spodní ret.

„Tak rychle, jak jen to půjde, miláčku.“

Nikdo jí neříkal „miláčku“ tak jako on. Liebling. S tím zvláštním přízvukem a zpěvavým tónem hlasu, díky němuž znovu začala mít skoro ráda němčinu.

„Doufám, že zítra večerním letadlem,“ dodal. „Chceš na mě počkat?“

Nedokázala potlačit úsměv. Rozesmál se. Ona se rozesmála. K čertu s ním, on to vždycky dokáže.

„Jsem si jistá, že tam v Oslu na tebe čekají zástupy holek,“ pronesla.

„To doufám.“

Zapnul si vestu a z ramínka ve skříni sundal sako.

„Vyžehlila jsi mi kapesníky, miláčku?“

„Položila jsem ti je na kufr i s ponožkami,“ odpověděla.

„Skvělé.“

„Máš schůzku s některou z nich?“

Rozesmál se, došel k posteli a naklonil se nad ni.

„Co myslíš?“

„Nevím.“ Objala ho kolem krku. „Připadá mi, že jsou z tebe cítit ženské pokaždé, když se vrátíš domů.“

„To je proto, že nejsem nikdy pryč dost dlouho na to, aby vyvanula tvoje vůně, miláčku. Jak je to dlouho, co jsem tě našel? Šestadvacet měsíců? Voním tebou už šestadvacet měsíců.“

„A nikým jiným?“

Posunula se v posteli níž a přitáhla si ho. Lehce ji políbil na ústa.

„A nikým jiným. Letadlo, miláčku…“

Vymanil se jí.

Sledovala, jak jde ke komodě, otevírá zásuvku, bere si pas a letenky, strká je do náprsní kapsy a zapíná si sako. Celé se to odehrálo v jediném klouzavém pohybu, s nenásilnou účelností, která jí připadala smyslná a zároveň děsivá. Kdyby se většina věcí, které dělal, neodehrávala se stejnou minimální námahou, řekla by, že tohle musel trénovat celý život: odcházení. Opouštění.

Na to, kolik času spolu strávili za poslední dva roky, o něm věděla podivně málo, ale on nikdy nezastíral, že se ve svém dřívějším životě stýkal s velmi mnoha ženami. Tvrdíval, že je to proto, že tak zoufale hledal ji. Skoncoval s nimi, jakmile pochopil, že nejsou ona, a neklidně pokračoval v hledání, až se jednoho krásného podzimního dne před dvěma roky potkali v baru Grandhotelu Evropa na Václavském náměstí v Praze.

Byla to nejkrásnější omluva promiskuity, jakou kdy slyšela.

Každopádně krásnější než ta její, neboť ona to dělala pouze pro peníze.

„Co vlastně děláš v Oslu?“

„Obchody,“ odpověděl.

„Proč mi nikdy nechceš říct, co přesně děláš?“

„Protože se máme rádi.“

(...)

(Jo Nesbø, Pentagram)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville