Náhodná ukázka:
Dějství první
(Helenin salón. Vlevo tapetové dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž, se stojacími ,žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě ženský ráz.) (Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů)
- Fabry
- Kam to všechno dáme?
- Hallemeier
- Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
- Domin
- Ona vůbec neví.
- Fabry
- (dává kytice do váz) Aspoň dnes aby to neprasklo -
- Hallemeier
- (rovná květiny) U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen Helenae.
- Domin
- (vyhlíží z okna) Žádná loď, žádná loď- - Hoši, to už je zoufalé.
- Hallemeier
- Ticho! Kdyby vás slyšela!
- Domin
- Nemá ani tušení. (Zívá zimničně) Ještěže Ultimus včas připlul.
- Fabry
- (nechá květin) Myslíte, že už dnes -?
- Domin
- Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
- Hallemeier
- (přiblíží se k němu) To jsou nové primule, víte?A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
- Domin
- (otočí se) Cože, příští rok?
- Fabry
- Aspoň vědět, co je v Havru -
- Domin
- Ticho!
(Hlas Heleny zprava) Náno!
- Domin
- Pryč odtud! Všichni po špičkách odejdou tapetovýma dveřmi.
-
(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána)
-
- Nána
- (uklízí) Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je -
- Helena
- (pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout!
- Nána
- No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty) Bože na nebi, to je zvěř!
- Helena
- Roboti?
- Nána
- Fi, ani je menovat nechci.
- Helena
- Co se stalo?
- Nána
- Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
- Helena
- Kterého to chytlo?
- Nána
- Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
- Helena
- Radia?
- Nána
- Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
- Helena
- Ale Náno, že ti jich není líto!
- Nána
- Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě při vezla sem? Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout?
- Helena
- Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto!
- Nána
- Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.
(...) (Karel Čapek, R.U.R.) Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
|
RSS kanál
Přidat k oblíbeným
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
